Čtyři svatby a jeden pohřeb

Chvíľu som rozmýšľal, či si tento film, odvážne zaradený do žánru komédia, zaslúži zníženie hodnotenia. Ale bola to iba chvíľa. Stačilo si spomenúť na trápnosti maskované za vtipy, za pomalý a s trhaním sa pohybujúci dej, ktorý ani pri tomto pohybe neponúkal nič nové, iba variácie už videného. Zúfalo ma tento film nebavil a verím, že viac, ako desiatim tisícom užívateľov sa páčil. Vkus má dosť abstraktný charakter. (14.01.2021)

„Všechny komedie končí svatbou.“ (George Gordon Byron). Ten Grantův herecký projev, kdy každou druhou scénu vypadá, že se za pár vteřin rozpláče, mě ze všech jeho filmů asi tady nejvíc iritoval, ale naštěstí křehký půvab A.MacDowell a sebevědomý šarm K.S.Thomas nastolily rovnováhu. Není tam to univerzální kouzlo Love Actually či sympatičnost postav Notting Hillu, ale charakteristické znaky Curtisovy tvorby jsou hustě přítomny a musím ho i s Newellem pochválit za to, jak dovedně rozčísli děj, když se vypínal Měsíc a zahalovalo slunce. Nejspíš to bylo definitivností toho segmentu.. (15.07.2019)

Tak se mi konečně poštěstilo vidět tuto dnes již klasickou komedii. Při sledování jsem se bavil ale po celou dobu jsem si říkal, co na tom všichni vidí. Všehovšudy se jedná o standardní romatnickou komedii na téma "dva se potkají, zamilují se", která z řady vyčnívá jen díky brilantnímu scénaři, výborným dialogům a skvělým hercům. I tak se ale jedná "jen" o lepší průměr. (28.07.2009)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Zatím nejslabší Curtisův scénář, s jakým jsem se setkal, ale i přesto záruka obstojné a inteligentní zábavy. Originální nápad zpestřuje množství příjemných vtípků, uvolněná Newellova režie a samozřejmě celá řada sympatických anglických herců, kteří jsou i ve vedlejších rolí nepřehlédnutelní. Andie MacDowell sice není žádná krasavice ze snu, ale elegantní Grant, excelentní Atkinson a rozjařený Simon Callow mi vše bohatě vynahradili. Ale ruku na srdce, Curtis umí mnohem, mnohem líp... 70% (10.02.2013)