Shocker

SHOCKERA som nikdy nemal rád, pretože i z kvalitatívne nevyrovnanej Cravenovej filmografie (NOČNÁ MORA NA ELM STREET vs. UPÍR V BROOKLYNE vs. NOČNÝ LET vs. VRESKOT 3) trčí ako slama z makového strašiaka. Hororový guru nešetrí krvavosťami (maniak bez zmilovania vraždí celé rodiny) a Mitch Pileggi, budúci sekčný šéf Skinner z Aktov X, nádherne prehráva. Ale biedne predvídateľný scenár je ku dňu sťahovaný nezmyselnými vidinami, hlúpym jednaním postáv a keď Pinker (po viac ako štyridsiatich minútach!) zomrie, začína sa tým pádom najslabšia a najkurióznejšia časť filmu s riadne prevareným „prenášacím“ motívom a úsmevnými CGI. Na rozdiel od HELLRAISERA, STOPÁRA, VÄZNICE alebo MAMBY sa na nezvládnutého SHOCKERA nedá pozerať teraz z nostalgie a nedalo sa naňho pouzerať ani koncom 80. rokov, kedy mal premiéru. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1044/ (23.10.2004)

Horace Pinker je nebezpečný psychopat, ktorý terorizuje jedno neveľké americké mesto. Má na svedomí mnoho nevinných životov. Stihol vyvraždiť celé rodiny pokiaľ bol dolapený miestnou políciou. Za svoje neľudské zločiny bol odsúdený na trest smrti. Dostal elektrické kreslo. Ani to však neukončí jeho besnenie. Pinker sa začne prevteľovať do nič netušiacích občanov a naďalej pokračuje vo svojej vražednej kariére. Film "Shocker" je zvláštnou kombináciou slasher horroru, duchárčiny, nočných múr a elektrickej sci-fi. Balancuje na rozhraní seriózneho horroru a uletenej komédie. Avšak pod režisérskou taktovkou skúseného Wes Cravena z toho vznikol celkom zábavný snímok. *** (25.11.2015)

Wes Craven vždy patřil k mým oblíbeným režisérům, ale především svými staršími filmy. Přestože se tento film zprvu skutečně tváří jako slasher a mrtvol je tu celá hromada, postupem času začal film stále více sklouzávat ke scifi a tato kombinace se ukázala býti dost špatným krokem. Zvláště když se konec proměnil v hrůznou fantasmagorii, která mi pokazila do té doby docela povedený prožitek z filmu. Už alespoň vím, kde se inspirovali tvůrci filmu Lawnmower Man 2 (Trávníkář 2). Přitom prvotní kriminální zápletka sebou přinesla i slušnou dávku ponuré atmosféry. Což mělo něco do sebe a já si sledování filmu opravdu užíval. Mitch Pileggi totiž ztvárnil šíleného vraha docela přesvědčivě a chvílemi naháněl i hrůzu. Troufám si říci, že do chvíle než proběhla scéna s elektrickým křeslem, byl Shocker téměř bezchybnou záležitostí. Jenomže potom začalo ono přeskakování z těla do těla a skutečně se dostavila jistá forma křečovitosti. Jakoby scénáristovi došel dech a nedokázal vypotit již pořádnou myšlenku. Některé situace ve kterých se musel Jonathan utkat s lidmi, do kterých se dostal vrahův duch, vypadaly dost trapně. Navíc začala trpět i samotná atmosféra, která chvílemi kvičela jako prase jdoucí na porážku. A to nemluvím o tom humusu v podobě cestování napříč televizními kanály. V těchto chvílích jsem měl neskutečnou touhu, to prostě vypnout. 50% (16.01.2017)

Shocker působí mírně překombinovaně. Kromě titulního zábavného padoucha, který po své popravě cestuje elektrickými přístroji či televizním vysíláním, aby se mstil a vraždil (tak trochu jako elektrický Freddy Krueger), a který umí i posednout jiné postavy, zde máme hlavního hrdinu, který z nějakého důvodu dokáže ve snech vidět, co se stane (opět Noční můra v Elm Street?). A k tomu jsou zde dobří duchové, rocková muzika, komické finále a Heather Langenkamp (a zase ta Noční můra...). A ačkoliv jedna z postav ke konci připomíná, že pokud vrah cestuje skrz televizi, musí se tím pádem řídit jejími pravidly, ve finále zjistíme, že zřejmě žádná pravidla nejsou a všechno je možné. Craven si zkrátka při psaní scénáře tentokrát hlavu opravdu moc nelámal. (12.07.2011)

Hodně špatný film se skvostným soundtrackem. Ale i ta hudba ve filmu zní na špatných místech ve špatnou dobu. Shocker měl zřejmě potenciál stát se kultem, ale to by se nesměl ve druhé půli zcela nesmyslně rozpadnout v naprostý  fantasy sci- fi blábol bez hlavy a paty s příšernými triky a přeslazenou duchařinou.  Několikero nápadů povedených či pohledně krvavě vybarvených, ale do pochvaly jsem tu daleko. (15.08.2022)