Mláďata

Mláďata jsou jedním z těch pomalejších a na druhé zhlédnutí už méně obstojných děl Davida Cronenberga. Jakmile jednou víte, kam to celé směřuje, nemá to úplně ten správný tah na bránu a spíše už jen vyhlížíte určité dějové momenty (a třeba takoví Scanners u mě při druhém zhlédnutí naopak velmi stoupli). Přesto svým nápadem, naturalistickou obrazovostí a chladnou kanadskou atmosférou je to stále obdivuhodné dílo, jehož finále se každému určitě zažere do paměti. (18.02.2021)

Cronenberg mě opravdu nebaví. Po trapárně jménem Nahý oběd jsem mu dal ještě jednu šanci a dopadlo to téměř stejně. Alespon tady nebyl hnusný počítačově upravený hlas. Jestli je tohle pro někoho psychologický teror, tak je asi hodně přecitlivělým divákem a nebo neviděl nic od Zulawského. Pobíhající malí buzíci s kapucí na hlavě, toho se mám bát? Nechápu jak tomuhle může někdo dát pět hvězdiček. (02.01.2011)

Nářez. Přestože moje první setkání s Davidem Cronenbergem pár měsíců nazpátek nedopadlo vůbec dobře, zkusil jsem to s ním ještě jednou, dalším filmem, a tentokrát mě dostal. Jeho Mláďata jsou bizarním a šokujícím mysteriózním hororem, odhalujícím zákoutí nevídaného zla vrahů malého vzrůstu, současně však hodně staví na psychologii. V rámci samotné zápletky Cronenberg originálně spojil lidské tělo spolu s lidskou myslí, jako dva elementy, které (jak se ukáže) můžou být až nebezpečně propojeny proti své vůli? Po celý čas mě držela osobitá dramatická atmosféra, děj se rozvíjí pozvolna, umocňuje jistý neklid a velmi opatrně začíná přecházet za hranici přijatelného, kdy ona mysl i ono tělo se dostávají do nepříjemného bodu a musí čelit extrémnímu morálnímu dilematu. Přestože jde o hororový a fantastický žánr, samotný příběh byl dostatečně propracován a rozehrán natolik civilně a realisticky, že jsem mu během sledování vůbec neměl problém uvěřit a v okamžiku vrcholního nebezpečí a obětavého boje zůstal naplno zasažen. Jo, tady mám pocit, že jsem v rámci kombinace oněch žánrů viděl skutečně silný, působivý a také originální majstrštyk, tento film a několik scén z něj asi jen tak nevytěsním z paměti. [95%] (28.05.2022)

Cronenberg v Mláďatech očividně nechtěl ihned vyrukovat s "fantasy" prvky, nýbrž se naopak co nejdéle snažil setrvat v reálné, ale o nic méně hororové atmosféře - skoro by se dalo říct, že tentokrát žádná nadsázka, jen nefalšovaný strach z prostředí blízkého diváku... Ale ne tak docela, film sice s béčkovými prvky bojuje pomocí depresivně temné atmosféry, ale její budování je poněkud přezrálé, Mláďata jsou trochu zdlouhavá (ukecaná, přitom dialogy žádná bomba) a nepřišla mi zdaleka tak nápaditá jako Videodrome, vtahující jako Moucha, či strašidelná, abych po nich nemohl vklidu usnout. 6/10 (23.10.2009)

The Brood predstavuje to najlepšie a režijne najvyspelejšie, čo Cronenberg v 70-tych rokoch vytvoril. Rozprávanie drží David tentokrát pevne v rukách, atmosféru buduje chirurgicky presne, divák párkrát nemá ďaleko od infarktových stavov a (nielen) posledná 20-minútovka je vygradovaná tak dokonale, až človek neprestáva žasnúť. Aj psychologický motív (sila ľudského podvedomia) je tu zastúpený ešte silnejšie ako v režisérových predchádzajúcich filmoch (i keď tam samozrejme tiež nechýbal). Ťažký, krutý, krvavý a depresívny horor. 10 / 10 (06.05.2008)