Sin City - město hříchu

Rodriguez to dokázal. Stručnější hodnocení, které by zároveň bylo výstižné, asi není. Ale jak už to tak bývá, there's so much to tell...;) Pokusím se zdržet nadšených výlevů a výjevů, jsem prostě další z davu Millerových přívrženců a černobílý comics, to je moje. A tohle je jeho průzračně čisté převedení z papírových stránek na plátno. Možná až moc čisté - snaha sledovat comicsový sled rámečků občas vede ke střihu, který nejde označit jinak než nevhodný a rušivý. Obzvlášť patrné je to v první scéně s Carlou Gugino. Naštěstí se to už nikde neopakuje tak výrazně;) Jo a jsou tu samozřejmě drobné odlišnosti...Marvův zapalovač místo prášků, pro únosnost stopáže nutné (drobné) vynechávky, a především slečna Becky. Řeknu vám, když slyším ctnostnou Rory Gilmorovou říkat "I don't do group jobs," neubráním se úsměvu. A to jsme už u obsazení. Co říct...Benicio je king, Mickey krapet menší (těšil jsem se na závěrečný ďábelský výsměch, ale právě tady došlo k té menší změně oproti comicsu), Dwight Owen je zkrátka Clive McCarthy a dámy...oh my, tady může něco namítat snad jen Jiří Hromada. Sin City je nabité skvělými herci, od těch nejhlavnějších po ty nejepizodnější role, gratulace především Elijahu Woodovi, který schytal tu nejcharakternější postavu svojí kariéry. Ta síla, ten výraz, ta názorová konzistence:) No nic, zpátky na zem. Hudba se snaží navodit atmosféru noir filmů, je kdesi vzadu, pěkně skličující a nepříjemná, nicméně to s trailerem a Cells byl pěknej podraz:P I na tomhle poli je to takřka bez výhrad. A i když se najdou trochu slabší místa, kde se nepovedl střih, kde zvuk zní dutě a kulisy vypadají lacině, pokaždé když na to přijde a uslyším "That's okay, Marv, you can call me Goldie," naskočí mi husí kůže a po zádech přeběhne mráz. A stejně tak je tomu při Dwightově epilogu "always...and never". Až tenhle týpek bude zachraňovat femme fatale Angelinu Jolie před sadistickým manželem, bude to možná ještě větší žvanec než první film z Města Hříchu, který ode mě dostane 90%. (09.06.2006)

SIN CITY je první věrnou konverzí komiksu jakožto popartového žánru na stříbrné plátno. Narozdíl od drtivé věštiny zepizovaných filmových narativů, které si půjčily příběh a určité typické znaky komiksu, podřizuje Rodriguez "jazyk" (stylizaci narace) původní platformě, pro kterou byly příběhy vytvářeny. Zřejmě lví podíl na sugestivitě a přesvědčivosti filmu má autor předlohy Frank Miller, díky němuž SIN CITY skutečně působí jako rozpohybované stripy jeho noir rapsódie. K tomu si přičtěme nezvyklý podíl popisných monologů a skutečně labužnickou práci s barvou a máme na pitevním stole formálně nejdokonalejší remake, jaký jsme kdy mohli vidět. A obsahově? Funguje to, světe zboř se! Bezútěšný svět kriminálníků, pasáků a zjizvených lidí má patřičný magnetismus a ač jsou příběhy zpravidla hodně čitelné a poznamenané nelogičnostmi, které komiks netrápí, udržuje si SIN CITY neskutečně intenzivní atmosféru, mísící v sobě noir drsnost a naturalismus, hraničící se sadismem. Psychologie stav funguje a všichni tři hlavní představitelé odevzdávají maximum, každý pod svém, každý bezchybně. Trochu mě mrzí určitá samoúčelnost, kterou je stižen Marvův příběh... chybí tam prostě silný poetický moment typu pomsty Valkýr či Hartiganova řešení patové situace. Ale popravdě, chyby vyorávám pracně. Skutečně jsem se občas ptal, k čemu to všechno je, k čemu to směřuje... ale to je irelevatní otázka. Jen a jen k filmu samotnému. Ke zralé a drsné poetice, která nemá konkurenci... Svým zvrhlým způsobem je SIN CITY karikaturou dnešního světa a úsměv při jeho černém humoru má tendence mrznout na rtech. Požitek z postmoderní dekadence, to je Město hříchu! (23.07.2005)

Rodriguez nikdy netočil hlubokomyslná sociální dramata a čím byly jeho filmy přímočařejší, tím byly lepší. Sin City je nejlepším filmem Roberta Rodrigueze. Ačkoliv svou povídkově–propletenou strukturou připomíná spíš Tarantinovku ošizenou o vypointované dialogy a hlubší propojení jednotlivých dílků. Podstatná je však vizuální stránka věci. Na rovinu, komiks jsem nikdy nečetl a myslím, že po uvidění filmu jej ani číst nebudu. A to berte jako velkou pochvalu. Tak věrná komiksová adaptace nejspíš doposud nevznikla. Přinejmenším celou první povídku + prolog si budete užívat černobílou hustě noirovou stylizaci, spoustu extrémního (ačkoliv komiksově nadsazeného) násilí a v neposlední řadě i nanejvýš drsného Mickeyho Rourkea coby Marva. Jenže s dalšími povídkami už vám revoluční způsob nasnímání až tak revoluční nepřijde a ve snaze proniknout k jádru příběhu objevíte asi černou díru, bezednou prázdnotu. Jednotlivé „obdélníčky“ jsou vizuálně podmanivé, ale zároveň děsně kýčovité a v konečném zúčtování celkem o ničem. Plno drsných týpků, plno sexy koček, plno jejich bolestivých konců. Nic víc, anebo mi to uniklo. Jako jistou satisfakcí můžeme brát, že mezi mučenými a umírajícími je celá plejáda víceméně slavných jmen. Benicio Del Toro s hlavní v hlavě je k popukání. I když pro někoho spíš k pozvracení – záleží na vaší hranici přijatelného. Někomu bude porcování gangsterů katanou za účelem jejich naskládání do kufru automobilu připadat vtipné, někomu ne. Takový už jsou holt lidi. Ale vraťme se zpět k jádru pudla. Sin City je dvouhodinovou jízdou, dvouhodinovým trailerem nových technologických možností. Nemůžu se však zbavit dojmu, že kdyby podobný styl použít Tarantino ke zpestření jednoho ze svých krváků třeba ve formě desetiminutové povídky, šlo by o efektivnější využití.. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Oskar, Visáč, mm, Jillen, Iroquaise, Bilky (16.02.2006)

Konečně!!! Konečně jsem si udělal "ten správný čas - tj. vyhnal veškeré nežádoucí elementy z baráku, udělal tmu a otočil knoflíkem VOLUME doprava" a užil si dvě hodiny komiksové nadsazené zábavy. Víc jsem od toho nechtěl a nebyl jsem zklamán. Nechtěl jsem přemýšlet - Sin City jsem vnímal jako zábavu a nezkoumal to ani z technického, ani logického hlediska, nešťoural jsem, jen jsem vnímal pohyblivý obraz před sebou a drsný zvuk všude kolem mě... a bylo mi fajn :-) Nadsázka jak má být (22.10.2005)

Nemyslím si, že převést papír na celuloid je to nejlepší, co se může s komiksem stát. Po vizuální stránce nádhera, ale to se během deseti minut okouká a z filmu zbude nic. Ještě tak ta část s Willisem mě docela zaujala, ale jinak si už dneska (týden poté) nepamatuju skoro nic. Ani to, jak to vypadalo na pohled. Prostě se mi to nelíbilo, ale za ten první Bruceův příběh dávám ty tři hvězdy. Možná kdyby to provázali trochu víc, nebo kdyby v tomhle vršení několika příběhů byla nakonec i přiložena pointa, tak by se mi to líbilo mnohem víc, ale takhle ne. Jen si to spíš hraje na něco víc, ale kromě okecávání a žvástů tam není nic hlubšího. Příliš nudný, aby to bylo zábavný. Možná bych měl být nadšen, že jsem vlastně hlavním hrdinou celého filmu (monolog), jenže tomu tak není. Právě kvůli tomu je Sincity příliš o ničem. Místo abysme děj sledovali na obrazovce (plátně, hladině studánky), tak nám jej odvypráví obvykle naprosto nezajímaví lidé, kteří se pouze snaží být cool. Jediná vyjímka je Hartigan Bruce Willise a pak ještě možná Marv Mickey Rourkea, kterej ale na Hartigana moc nemá. Ti ostatní nestojí za nic. (08.12.2005)