Sin City - město hříchu

Rodriguez to dokázal. Stručnější hodnocení, které by zároveň bylo výstižné, asi není. Ale jak už to tak bývá, there's so much to tell...;) Pokusím se zdržet nadšených výlevů a výjevů, jsem prostě další z davu Millerových přívrženců a černobílý comics, to je moje. A tohle je jeho průzračně čisté převedení z papírových stránek na plátno. Možná až moc čisté - snaha sledovat comicsový sled rámečků občas vede ke střihu, který nejde označit jinak než nevhodný a rušivý. Obzvlášť patrné je to v první scéně s Carlou Gugino. Naštěstí se to už nikde neopakuje tak výrazně;) Jo a jsou tu samozřejmě drobné odlišnosti...Marvův zapalovač místo prášků, pro únosnost stopáže nutné (drobné) vynechávky, a především slečna Becky. Řeknu vám, když slyším ctnostnou Rory Gilmorovou říkat "I don't do group jobs," neubráním se úsměvu. A to jsme už u obsazení. Co říct...Benicio je king, Mickey krapet menší (těšil jsem se na závěrečný ďábelský výsměch, ale právě tady došlo k té menší změně oproti comicsu), Dwight Owen je zkrátka Clive McCarthy a dámy...oh my, tady může něco namítat snad jen Jiří Hromada. Sin City je nabité skvělými herci, od těch nejhlavnějších po ty nejepizodnější role, gratulace především Elijahu Woodovi, který schytal tu nejcharakternější postavu svojí kariéry. Ta síla, ten výraz, ta názorová konzistence:) No nic, zpátky na zem. Hudba se snaží navodit atmosféru noir filmů, je kdesi vzadu, pěkně skličující a nepříjemná, nicméně to s trailerem a Cells byl pěknej podraz:P I na tomhle poli je to takřka bez výhrad. A i když se najdou trochu slabší místa, kde se nepovedl střih, kde zvuk zní dutě a kulisy vypadají lacině, pokaždé když na to přijde a uslyším "That's okay, Marv, you can call me Goldie," naskočí mi husí kůže a po zádech přeběhne mráz. A stejně tak je tomu při Dwightově epilogu "always...and never". Až tenhle týpek bude zachraňovat femme fatale Angelinu Jolie před sadistickým manželem, bude to možná ještě větší žvanec než první film z Města Hříchu, který ode mě dostane 90%. (09.06.2006)

SIN CITY je první věrnou konverzí komiksu jakožto popartového žánru na stříbrné plátno. Narozdíl od drtivé věštiny zepizovaných filmových narativů, které si půjčily příběh a určité typické znaky komiksu, podřizuje Rodriguez "jazyk" (stylizaci narace) původní platformě, pro kterou byly příběhy vytvářeny. Zřejmě lví podíl na sugestivitě a přesvědčivosti filmu má autor předlohy Frank Miller, díky němuž SIN CITY skutečně působí jako rozpohybované stripy jeho noir rapsódie. K tomu si přičtěme nezvyklý podíl popisných monologů a skutečně labužnickou práci s barvou a máme na pitevním stole formálně nejdokonalejší remake, jaký jsme kdy mohli vidět. A obsahově? Funguje to, světe zboř se! Bezútěšný svět kriminálníků, pasáků a zjizvených lidí má patřičný magnetismus a ač jsou příběhy zpravidla hodně čitelné a poznamenané nelogičnostmi, které komiks netrápí, udržuje si SIN CITY neskutečně intenzivní atmosféru, mísící v sobě noir drsnost a naturalismus, hraničící se sadismem. Psychologie stav funguje a všichni tři hlavní představitelé odevzdávají maximum, každý pod svém, každý bezchybně. Trochu mě mrzí určitá samoúčelnost, kterou je stižen Marvův příběh... chybí tam prostě silný poetický moment typu pomsty Valkýr či Hartiganova řešení patové situace. Ale popravdě, chyby vyorávám pracně. Skutečně jsem se občas ptal, k čemu to všechno je, k čemu to směřuje... ale to je irelevatní otázka. Jen a jen k filmu samotnému. Ke zralé a drsné poetice, která nemá konkurenci... Svým zvrhlým způsobem je SIN CITY karikaturou dnešního světa a úsměv při jeho černém humoru má tendence mrznout na rtech. Požitek z postmoderní dekadence, to je Město hříchu! (23.07.2005)

Napoprvé naprostý nářez, který bych snad i uctíval, napodruhé jsem se však už nepatrně ošíval a snažil se sám sebe přesvědčit, že je to strašná zábava. Napotřetí se v jistých chvílích dostavovala nuda a fanboyovské vískání se přeměnilo na zklamané bručení. A napočtvrté? S výjimkou první povídky a druhou polovinou třetí těžká nuda, kterou nezachrání ani famózní vizuální zpracování. P.S.: Quentinova scéna aspiruje na momentku s nejstupidnějším monologem poslední dekády a Clive Owen není vůbec cool. 6/10 (14.06.2006)

Na SinCity jsem kouknul dvakrát a i podruhé mi to utvrdilo skutečnost, že takovéhle filmy prostě nejsou pro mě. Tarantino, Rodriguez a teď už i Miller jsou režiséři bez kterých se skutečně obejdu a jediné co by mi mohlo od těchto tří chybět by byly možná tak komiksy které Miller původně nakreslil, protože ty mají skutečně co nabídnout, ale jejich filmy jsou čistá prachbídná snůžka jednoduchých příběhů jdoucích za pomstou plných neskutečných, neuvěřitelných ale veskrze silných scén, které se v paměťi ukotví ať už člověk chce nebo nechce. Tady si prostě nevybere. Sin City si z Pulp Fiction vzal ten způsob vyprávění jednotlivých příběhů, i když, jak mi jeden uživatel zde řekl, Tarantino na filmu spolupracoval minimálně. Každopádně i tak jsem nebyl spokojený a na další díly se rozhodně nijak závratně hnát nebudu. Stylové to sice je, ale zbytečně stylová brutalita, a zbytečně syroví hlavní hrdinové mi absolutně nesedí, i když v knize si je většinou rád užiju, ve filmu to jaksi nefunguje. Kniha je prostě kniha a přetavit tak jednoduše postavu která v knize funguje do filmu zas tak jednoduchý není. To by klidně mohli vyprávět tvůrci filmu Stopařova průvodce po galaxii. Sin City je městem hříchů, ale já bych se bez něj klidně obešel. Je vidět, že ho podporují hlavně rukopisy Tarantina a Rodrigueze. Ta stylovost je stejnak naprosto o ničem a to dokazuje film Spirit. Takže na tomhle je hezké akorát tak těch pár jmen, a to je asi tak všechno. (19.07.2009)

U tohoto filmu je patrné, že tvůrci nepočítali s tím, že existují i diváci, kteří nevlastní žádný komiks ba ani nikdy žádný takový nečetli. On totiž film Sin City dává smysl a je takříkajíc koukatelný jedině s tímto předpokladem. Mě osobně nijak významně neoslovil. Vždycky jsem si při nějaké výtvarně zdařilé scéně říkal: "Tý jo, teď je to uřčitě úplně stejně zobrazený jako v tom komiksu." Naštěstí jsem si později vzdělání doplnil a film pro kontrolu zhlédl znovu. Pořád to sice není na pět hvězd, ale má to hodně co do sebe. Je to přesně ten typ filmů, který se vám bude buď moc líbit nebo vůbec. Nic mezí tím nebude. U mě to tedy bylo, ale to nic neznámená, já totiž dělám do včel. (26.08.2011)