Bílý oleandr

Miluju filmy v podobném duchu o různých vyvrhelech, sirotcích anebo lidech na okraji společnosti. Všechny spojuje obvykle silný příběh ukazující, jak si s námi někdy život nepěkně zahrává. Určitě se na to kouká lépe, než na romantické slaďárny, nebo fekální komedie, protože nás nutí přemýšlet nad problémy jiných a dívat se pak na své z jiného úhlu pohledu (alespoň mě tedy ano). K filmu mě dovedla výborná Alison Lohman, které jsem si dnes všimla už v Big Fish a musím říct, že hlavní roli utáhla výborně. Michelle Pfeiffer jako manipulátorská "matka" byla skvělá i když jí jinak moc nefandím a ani Robin Wright a Renée se nedržely v pozadí v rolích žen závislých na svých mužích. Jediné, co se mi nelíbilo byla klišoidní proměna Astrid (Alison) ve "velkou drsňačku", kterou se stala poté,co si nalíčila linky a obarvila vlasy. A jakmile se z ní stala zase hodná holka, tak z ní samozřejmě byla opět ta krásná nevinně vyhlížející blondýnka. Zkrátka ti extravagantně vypadající ve filmech musí být vždycky špatní a narušení. Jinak ale výborné drama o dívce, která hledá samu sebe potom, co její matku zavřou za vraždu. Podobně laděné filmy: The Heart Is Deceitful Above All Things, Gardens Of The Night. (17.08.2012)

ČO VLASTNE ŽENY CHCÚ je hlbší a "poctivejší" film, ale aj Oleander má svoje silné miesta (a pekné herečky). Nie sú to čisté 4 hviezdy, no je to celkom podarený pokus vykresliť dušu dievčaťa, ktoré dostáva od života jednu ranu za druhou. Michelle Pfeiffer je samozrejme mrazivo úžasná... (15.11.2007)

Tento film jsem viděl jednou po nedělním obědě a když jsem si ho pouštěl, nepočítal jsem s tak hlubokým a silným příběhem. Skvělé herecké výkony (nesouhlasím, že celý film stojí pouze na Michelle Pfeifferové, ale ta pro mě osobně tu byla v 1ze svých nejlepších rolích). Krásná klavírní hudba Thomase Newmana, ale také píseň Safe And Sound od Sheryl Crowové stojí za zmínku. Podobně jako Mahalik jsem po druhém zhlédnutí přidal 1*. A navíc mě tento film donutil přemýšlet trochu hlouběji, takže 5*. (16.12.2007)

Tak to byl vskutku zajímavý film, ani jsem neplánovala se na to dívat, jen mi to tu běželo a tak mi to zaujalo, že jsem to dokoukala do konce. Docela jsem se dokázala vžít do hlavní hrdinky, její život tedy opravdu nebyl snadný a podle mě to ještě zvládala docela dobře, ne každý by to ustál, je sice pravda, že měla horší a lepší období, ale kdo by jí to mohl mít za zlé. Rozhodně dávám 4* (10.10.2011)

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. (13.12.2021)