Ostrov

100% audiovizuální masakr (i kvuli nadherne Scarlett). Michael Bay se po divnem Pearl Harboru a jeste divnejsich Bad Boys zamyslel a konecne vymyslel vic nez film ala jeden velkej vybuch. Ne ze by v Ostrovu vybuchy nebyly, to by nebyl Míša, ale myslenka klonů a celkové zamysleni, kam az jsme schopni dojit, jen aby sme zili déle + Sean Bean s bozskym komplexem, je uzasne. Futuristicky New York se nadmiru povedl, stejne jako cela jedna dlouha akcni scena (ano, opravdu jen jedna). Mozna bych mohl vytknout divny konec, ale stejne je to prvotridini zabava. Doporucuji. lepsi 4* PS: a Jablonsky se prekonal, soundtrack opravdu nadhernej (18.10.2008)

Hned na úvod napíšu, že Baye nemam vůbec rád, takže jsem čekal další totální sračku. O to víc mě překvapilo zhruba úvodních 45 minut, protože jsem měl strach, že budu muset tomu šaškovi dát minimálně tak 4 hvězdičky. Začátek mi sice připadal trochu přehnanej na to, že se film má odehrávat v roce 2019, ale potom se začalo všechno vysvětlovat a ukázalo se, že film má snad dokonce i nějakou myšlenku (u Bayova filmu věc nevídaná). Potom ovšem začala Bayova exhibice ve stylu čim větší výbuch, tim lepší film. Hlavní dvojice snad v každym záběru uniká jistý smrti a do toho se občas připlete nějakej ten pokus o vtip nebo nějaký "moudro". Ke konci už mi teda připadalo k smíchu úplně všechno, ale musim uznat, že celkově se mi Ostrov docela líbil a pro mě je to jednoznačně nejlepší Bayův film. Ale to nemyslim jako nějakou velkou lichotku, protože Bay jinak natočil samý sračky. Pro mě je Ostrov film se zajímavym námětem, kterej ovšem tak od poloviny ustupuje do pozadí, aby mohly vyniknout všechny ty exploze, zběsilý honičky, střílení, skákání a padání z mrakodrapu. Škoda, že film neni spíš třeba v duchu Uprchlíka, ale co chtít od Baye... (31.01.2007)

Jistě to znáte, přijdete na návštěvu, postaví před vás misku chipsů s příchutí, která nijak neláká, ale i přesto je neuvědoměle jíte a jíte, až je všechny sníte. Kamarád pro to razí odborný termín "zobací reflex". I já jsem onehdá přišel na návštěvu, ale místo chipsů jsem byl konfrontován s Bayovým Ostrovem. Jedl jsem, jedl, až jsem ho snědl... A při onom krmení, dospěl jsem k zjištění, že Bay stvořil zřejmě své vrcholné dílo, které v sobě dokonce obsahuje nějaké morální poselství, nějaké sdělení. Bayština je však jazyk degenerovaný, nezná tázací způsob a s nesmírnými obtížemi v něm poskládáte nemotorné oznamovací věty. Ovšem věty zvolací se v něm píšou jedna nepříliš rozsáhlá, epická báseň. Napsat bayštinou esej nebo úvahu jeví se zhola nemožným, ovšem heslo, ba dokonce celou sadu hesel... k tomu je jak dělaná. Když se to v ní umí, může to i krásně znít, ba i vytisklé vypadat. Dobří, čistí kloni v bílých slušivých oblečcích, zlí, nečistí kápové v černých oblečcích, ústav jako ze (sterilní) škatulky. Pěkné, líbivé, což nemyslím vůbec zle. Jazyk bayský také obsahuje tisíce citoslovcí a mnohé onomatopoie. Na druhou stranu mu zase chybí výrazivo pro popis lidské osobnosti. Ale to nevadí, vždyť Bay nemá vize hrdinů zdrcených šokujícími zjištěními, kteří jsou neschopni jednat, neboť nebyli k jednání nikdy vedeni. Má vize obrovských, padajících ventilátorů, které vše drtí, vize vybuchujících dopravních prostředků a tříštícího se skla, vize ohýbání plechu a dopadu kovu na kov. Není to mistr akce, ale demolic. Není to vada, leč... Nestačí mi to. Torzo krásné ženy prostě není krásná žena. A já jsem to měl vědět předem. Já to věděl předem. Ale to víte, zobací reflex. Neměl by mě omlouvat. Přidám tedy hvězdu za hloupost. Za svojí hloupost. V bayštině se to zve: "Skorem fujky," já říkám slabé ***. (17.03.2009)

Science-fiction nijak cíleně nevyhledávám a díky této svátečnosti se mi málokterý sci-fi příběh zdá otřepaný. Z Ostrova jsem ten dojem měl. Snad všechno, co nabízí, už jsem viděl nebo četl jinde a bavilo mě to víc. První půlka filmu oddaluje bezmála na hodinu "překvapivé odhalení", které si domyslíte do dvaceti minut nebo ho znáte už z upoutávky. Druhá polovina zase na ladění té první rezignuje a mění se v akční honičku, pro režiséra zřejmě typickou. Něco se mi přesto líbilo - hlavní dvojice. Ewan a Scarlett hrají vlastně naivní děti v dospělých tělech a kdyby se točil remake komedie Omlazovací prostředek s Carym Grantem a Ginger Rogersovou, byli by ideálními protagonisty. :) Tak snad příště. 40% (10.09.2007)

Že se film skládá ze dvou různých částí jsem víceméně věděl, přesto mě přechod z filosofičtější první poloviny do akce poněkud zarazil. První část není sice kdovíjak dokonalá, je ovšem celistvá s dobře podaným nápadem, vizuální stránka je tu ještě střízlivá a slouží vývoji příběhu. Ten sice není zas tak originální, místy člověk vzpomíná na Sexmisi, místy na Minority Report, v akčních sekvencích se připomíná Matrix (i když Bayův styl je jiný) a mohli bychom jmenovat dále, přece jen však nutí k zamyšlení. Ale jak se duo gerojů vymaní z podzemního zajetí a je tlakem okolností nuceno proměnit se na křížence Spidermana s Jamesem Bondem, končí veškerá legrace, soudruzi. Rázem tu máme starého "dobrého" Baye a řítíme se na vlně psychedelické kamery a epileptických střihů přes vrcholy mrakodrapů (honičky na létajících motorkách jak ze SW VI), mezi svodidly dálnic až k bolavému konci, kdy poznáme dobré od zlého, dozvíme se ža tytyty to se nedělá a pak si můžeme vydechnout v poklidné zátoce závěrečných titulků. Jen je přitom nutno nevystupovat, neměnit směr, neptat se hele, proč dělají tohle a ne tamhleto, proč ten jim pomáhá (typicky politicky korektní černá postava dosud nemilosrdného pronásledovatele se mění ve spasitele míru na Zemi), proč proboha vrtulník podlétává pod padající písmeno, proč policii nevadí, že jí dvakrát někdo vyfoukne dva podezřelé, proč na "produkty" nečekají na nejpravděpodobnějším místě, proč - ale, ono o to tu nakonec asi nejde, komu se tenhle styl líbí, bude hýkat blahem, komu ne, ten si stejně pustí třeba Gattacu. Proto taky asi nemá smysl srovnávat film třeba s Minority Report, kde alespoň pro mne byla akce zdrojem napětí a ne bolavých očí. (15.10.2005)