6. Batalion

Mám rád válečné snímky. A zejména z americko-japonského prostředí. Tady to ale zkrátka tvůrcům totálně nevyšlo. Hromady žvástů, málo přesvědčivé hraní některých herců a minimum akce snímek spolehlivě pohřbilo. Takhle si žluťáckej POW z Krále krysy zkrátka nepředstavuji. Ta hvězda je jen za snahu a oprášení jedné ze slavných a skutečných akcí elitní jednotky Rangerů. (28.07.2011)

Čekala je smrt, čekalo je nemožné a věděly že nemají šanci a přesto šli a bojovali a položily životy, strhující válečný příběh který nenudil ale vyvodil výbornou atmosféru a kvalitní podívanou přesto zmíním že bych chtěl přidat na akci ale to je detail. Každá mise nese těžké rozhodnutí a nebezpečné překážky. (24.10.2018)

Zřejmě to mělo být působivé vylíčení zvěrstev, která Japonci páchali za 2. světové války na svých zajatcích, ale díky neschopnosti všech zainteresovaných vzešla jen vlastenecká óda na Ameriku a její hrdinné vojáky....s poselstvím, ale bez emocí. Film je odosobněný do té míry, že i potenciálně silné scény jako poprava deseti zajatců ve mně nic nevyvolali, do žádné z postav jsem se nevcítil, s nikým jsem nesympatizoval a když přišel rádoby dojemný závěr, cítil jsem jen lhostejnost. Alespoň že vizuálně je to místy pěkné, ale z každého záběru na mě čišela televiznost, hlavně kostými a ty hnusné kamerové filtry by potřebovali obměnit. Nejhezčí jsou záběry z ulic filipínského města Manily (což asi nebude jen zásluhou filmařů) kde se odehrává jinak úplně zbytečná dějová linie, sledující osudy zdravotní sestry Margaret, která nakonec stejně vyšumí do ztracena. Nevím jak se sem nachomítl producent Tarantinovek Lawrence Bender, ale nad ziskem se jistě nezaradoval (rozpočet údajně 80(!) mil. dolarů). Tohle je totálně zbytečný snímek, který se navíc náš distributor snaží prodat jako válečnou řežbu a přitom jediná akční scéna je na konci...a je pěkně nudná a zmateně natočená. (22.05.2006)

Popcorňáček. Zbytečně dlouhé. Atmosféra v táboře nebyla vykreslena moc přesvědčivě ( "Na konci všech válek" to bylo daleko , daleko líp ukázáno) a velmi by mě zajímalo kudy vězni utíkali. Co mě ovšem mrzí asi nejvíc je skutečnost, že Japonci jsou zobrazeni jen jako ti špatní. Netvrdím, že byli jen dobří, ale ta jednostrannost z tohoto filmu dělá plochou zábavu pro amerického diváka se všemi jeho patriotistickými proprietami a rádoby je utvrzuje, že to jsou jen oni, kdo jsou ti dobří. Což je samozřejmě nesmysl jako Kjáva. (09.03.2008)

Jelikož se jedná o skutečnou událost z 2.světové války, nedá se ke snímku vymyšlet režisérem něco, co tam nebylo.To zaprvé. Film je o osvobozování amerických válečných zajatců z japonského zajateckého tábora na Filipinách. A pokud známe historii, tak víme, že se z hlediska války toho na Filipinách mnoho neodehrálo. Boje Američanů s Japonci byly po Pearl Harboru spíše válkou leteckou a námořní. Pozemních bojů bylo poskrovnu a to až tehdy, kdy Japonci prakticky ustupovali ze svých okupovaných pozic. Japonci jsou založením velmi krutí vojáci a s nepřítelem nemají slitování. Protože šli s Německem, tak jim nějaká Ženevská konvence byla cizí. Protože jsou Asiaté, tak jim Evropský způsob boje je na hony vzdálen. Na zajatce se dívají jako na zbabělce a tak s ním i zacházejí. To Američené věděli, proto se snažili své vojáky vysvobodit z jisté smrti. Neznám příklad, že by totéž Američané podnikli pro své zajatce z německého zajetí. A nyní k filmu : celou dobu mě udržoval v napětí a myslím, že to režisér John DAHL zvládl výborně. Zaujal mě mix fotek, které byly dokumentární a tudíž černobílé spolu s hranými-barevnými. Výkony všech herců se mi velmi líbily, neboť museli hrát tak, jak to bylo a nedělat ze sebe nějaké uchvacující filmové hrdiny. Tak je třeba tento fakt pochopit a dívat se na něj jako napůl film dokumentární. Dobrá práce. 5* (20.04.2008)