San geng 2

Japonci, Jižní Korejci a Hongkongčané jsou blázni. Víc až se mi to rozleží. ♥ Knedlíky byly pro mě o dost slabší než oba dva zbývající filmy, ale vzhledem k tomu, že byly zařazené na začátku, jsem se stihla během následujícího skvělého Střihu ponořit do psychosvěta a během fenomenální Krabice už úplně zapomenout cestu zpátky. Vzdávám hold režijní suverenitě a osobitosti, kterou bych strašně ráda viděla i v jiných částech světa. (01.02.2012)

Three...Extremes je, ako uz samotny nazov napoveda, spojenim troch filmov od troch roznych reziserov na spolocnu temu - co si predstavuju pod pojmom maximalny extrem :-). Vsetky tri pribehy sa zaoberaju temnymi zakutiami ludskej povahy, ukazujuc ako nase obsesie mozu zajst aj za hranice extremu. Hodnotenie 3,5* sa vztahuje k vysledku ako celku, t.j. priemer za vsetkych tri filmy. Ako to uz pri podobnych spolocnych projektoch byva, tato mozaika za sebou radenych pribehov sa vyznacuje roznou urovnou kvality. Mna najviac oslovil korejsky rezisersky zazrak poslednych rokov Chan-wook Park (autor genialneho Oldboy) so svojim 45minutovym projektom Cut. Na priestore jednej miestnosti rozohral hru o tom, co za neprijemnosti sa mozu stat oblubenemu reziserovi :-) . Ako pribeh plynie, tak si postupne uvedomujete, ze okrem bezchybnej a spickovej praci s formalnymi prostriedkami Park do deja votkal aj velmi zaujimavu studiu obsesie, vyplyvajucu nielen z triednych rozdielov jednotlivych socialnych spolocenskych vrstiev. Japonsky brutalista Takashii Miike ma celkovo trocha sklamal, pretoze s cca 40min. filmom Box sa sustredil na prerozpravanie vztahu trojice tanecnikov, pricom hororova atmosfera znacne pokrivkava. No a najmenej "extremnym" bol pre mna 1,5hodinovy film Fruita Chana pod nazvom Dumplings, ktoreho pribeh popisuje viac zabavnym ako hrozostrasnym sposobom vedlajsie ucinky jednej nezvycajnej omladzovacej kury pomocou pojedania ochutenych knedlikov :-) ked uvidite pochopite. Hodnotenie jednotlivych filmov: Cut - *****, Box - ***, Dumplings - *** (01.12.2004)

Tahle trojice povídek od známých asijských tvůrců vlastně ani není tak extrémní, jak by se podle názvu mohlo zdát. Miikeho Box je rádoby melancholická pocitovka, která sice nezapře jeho nápaditý audiovizuální rukopis, ale příběh plyne až příliš pomalu, navíc do lehce pitomého závěru. Chanův segment Dumplings je vlastně zkrácená verze jeho pozdějšího celovečerního filmu, a jelikož ten jsem viděl první, nemělo mě co překvapit. Pak už jde ale na řadu Park, který se svou povídkou Cut konečně napraví rozpačité dojmy z předešlých kousků. Tady už není nouze o napětí, psychický nátlak na hlavního hrdinu, brutalitu a jedno příjemné překvapení. Navíc je Parkova povídka naprosto fantasticky natočena a vystupuje zde můj oblíbenec Byeong-heon Lee, známý z akčních pochutin "A Bittersweet Life" nebo "I Saw the Devil". (17.03.2013)

Prvá poviedka je najfantasmagorickejšia a svojím snovým poňatím ma skora vtiahla do ríše snov. No druhá je už zaujímavejšia – keď niekto žerie mŕtve deti No a při tretej som si dokonca spomenul na Davida Finchera – ani nie na tú atmosféru, ale jeho kamerové hrátky. Tieto poviedky sú naozaj extrémne, no chýba im pointa. (03.10.2005)

Jen pokračování stejného modelu jako v předchozím Three, ale s tím rozdílem, že Thajsko bylo tentokrát vystřídáno japonskem a mezi režiséry se objevila slavnější jména :). První příběh z hong kongu s názvem Dumplings je čtyřicetiminutový sestřih hodinu a půl dlouhého filmu Dumplings, který jsem teda ještě neviděla, každopádně ale tato kratší verze je takový morbidně komediální příběh s docela dost odporným námětem i zakončením a určitě to diváka upoutá nejen kvůli sympatické Ling Bai v roli tetičky Mei, místní léčitelky. Druhý příběh z jižní koreje plný násilí a lámání lidské osobnosti v nějaké až absurdně vyhrocené situaci společně s odhalováním těch nejtemnějších tajemství a hlubin duše hlavních postav je asi jako takové portfolio tvorby Chan-wook Parka :). Celé je to vůbec v takovém oldboyovském stylu s občasnými očividně komiksáckými záběry a je to prostě tradičně Parkovsky vyhrocené až do konce, takže jako zábava a člověka určitě zase překvapí čím že to Park bude trýznit svoje postavy tentokrát :). No a nakonec je tu japonský příběh o spisovatelce a jejím dávném traumatu. Není na tom nikde poznat, že tohle točil Takaši Miike, není v tom žádná extravagance a žádné přestylizované scény a překvapivě je to hodně komorní a hodně atmosferické. Je tu hodně důraz na detail a některé záběry působí i docela strašidelně, ale hlavně tu pěkně koresponduje celý děj s obrazem, což si ale člověk uvědomí teprv až na konci po finálním rozuzlení. Často se tu využívá kontrastů modré a červené, které vynikají v mdlých a ošoupaných barvách kulis a vůbec celé je to takové no asi jakože o tom už nic nenapíšu, aby to nebyl spoiler :). Každopádně zábava, ale člověk by si u toho měl uvědomit na co se to celou dobu díval, protože vyznění snímku a způsob jeho zpracování tu docela významně vzájemně korespondují. Ve výsledku je teda Three extremes další povídkově hororová zábava a tentokrát lepší než původní Three, protože narozdíl od povídky The Wheel v prvním Three mi tu nepřišlo nic výrazně slabšího než zbytek. (08.04.2011)