San geng 2

Ještě že Parkův Cut přišel až na konec, protože by pak ostatní části vypadaly vedle něj ještě více jako chudí bratříčci. Cut je bravurní nejen provedením (slintala jsem nad kamerovými hrátkami a la Fincher na začátku), atmosférou, gradací, pointou, postavami, vším! Nesmírně intenzivní zážitek. * * * * * Můj oblíbený Takashi Miike se svým Box trošičku zklamal, jeho část má poměrně slibnou depresivní hlavní hrdinku, místy se dá opravdu hovořit i o hororových prvcích, ale příběh se rozplétá jen velmi pozvolna a pointa mi přišla jak z jiného filmu. * * * * Dumplings pro mě byly jen zbytečnou a zbytečně natahovanou nechutností, která odkráčela dějově přímo tam, kde to na začátku divák mohl čekat. Navíc není tento příspěvek nijak zvlášť černohumorný, i když se o to asi pokoušel. * * * (05.01.2008)

Docela mě překvapilo, že mě ta asijská bizarnost zase dostala, ale musím říct, že z hlediska hororového je prostě lepší snímek první. Tady jsou jiné povídky, které rozhodně nejsou špatné, ale atmosféricky je skvělá jen ta poslední, ty ostatní na vás zapůsobí hlavně tím, jak jsou odlišné, jak jsou barevné, jaké příběhy prezentují, ale skutečně hororová atmosféra v nich není. Asiaté ale dokazují, že krátký žánr pro ně také není problémem. (09.03.2015)

Kdepak extrém. A žádný horror. Jediné, v čem se název a přidružené info strefují přesně, je číslovka tři. Ano, povídky jsou opravdu tři, tady žádná mýlka nastat nemůže. Miikeho Krabice je zbytečně rozvleklá a snadno předvídatelná, ale v některých částech překvapí až nebesky křehkou melancholií a zvláštním pocitem znepokojení. Je škoda, že zrovna těchto momentů je v něm spíš méně a převážná většina se nese v líně ospalém tempu. Knedlíčky od Fruit Chan by mohly být dílem nějakého obskurního asijského klonu Tales from the Crypt. Bizarní způsob omlazování za pomoci požírání embryí ("šestiměsíční jsou nejúčinnější!") ještě umocňuje jeho roztomile střelená amorální provozovatelka teta Mei aka Bai Ling, která ráda zpívá hostům k jídlu. Ze všech tří povídek mi tahle přišla nejzábavnější. Závěrečný Parkův Střih je taky celkem vtipný, ale pro mě převážně z důvodu, který autor zajisté nepředpokládal. Frustrovaný neúspěšný mladík, který unese populárního režiséra a jeho ženu, aby trpěli za jeho zpackaný život, mi nemohl nepřipomenout nedávný incident se střílením korejského studenta ve Virgnii. Musím říci, že Korejci umí své komplexy a vztek vůči světu ventilovat skutečně razantními metodami. :) Střih je z povídek nejdynamičtější a nejnásilnější, nechybí dokonce ani jedno taneční číslo. Jen by mě zajímalo, jestli musí mít Park v každém filmu nějaké prohlášení o pomstě, nebo se jednalo o čirou sebeparodii, případně obojí. Nicméně, také obsahuje hluchá místa, zvláště v závěru. A všechny tři filmy mají jedno společné (i proto je mé hodnocení tak nízké) - nedostatečně využitý potenciál slušného základního nápadu a v případě Krabice i autorů - Miike se zde opravdu moc v dobrém světle neukázal. (06.05.2007)

Niekde pri ŠTYROCH IZBÁCH som si uvedomil, že nemám rád poviedkové filmy. Režisérska, atmosférická a žánrová nesúrodosť týchto pochabých a pochybných dielok ma neláka. Takže Takaši Miike (ICHI THE KILLER, KONKURZ) môže rozprávať extrémne pomalý príbeh o krabici, takže Fruit Chan nám môže napísať recept na múčne taštičky (s prídavkom lepku) a Chan-wook Park (OLD BOY) nám môže ukázať mladšieho brata Annie Wilkesovej. Mne je to jedno. Kto má neustále prelaďovať na iný príbeh, postavy, zápletky a na hlavu postavené pointy, nevraviac o odlišných žánroch? Moje výhrady k tomuto bláznivému projektu sú v zásade v tom, že nemám rád poviedkové filmy a to zo mňa robí v tomto prípade diváka, ktorého názor nie je zaujímavý. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1093/ (30.07.2009)

Prvá poviedka je najfantasmagorickejšia a svojím snovým poňatím ma skora vtiahla do ríše snov. No druhá je už zaujímavejšia – keď niekto žerie mŕtve deti No a při tretej som si dokonca spomenul na Davida Finchera – ani nie na tú atmosféru, ale jeho kamerové hrátky. Tieto poviedky sú naozaj extrémne, no chýba im pointa. (03.10.2005)