Plynové lampy

Skvělý thriller, který svou mysteriózností trochu připomíná Hitchcockovy filmy. Charles Boyer je jako padouch psychicky týrající svou ženu Ingrid Bergman velmi přesvědčivý, stejně jako Ingrid, vyslouživši si za tuto roli Oscara. Zmínit musím i Angelu Lansbury, tehdy debutující, kterou dnes známe především jako Jessicu Fletcherovou. Celkový dojem z filmu je opravdu dobrý. Psychologicky zdeptán byl jsem z Boyera i já. Jeden z nejlepších filmů čtyřicátých let! (09.05.2009)

Tak do takého domu s prekliatou minulosťou a temnou atmosférou ani na krok... Dusivý psychohoror, ktorý mi pripomenul z domácej tvorby Vlčí jámu a Neviditelného. Od prvého negatívneho momentu (vytrhnutie listu z ruky Pauly) som vytušil, kto sa za vinou strašidelnej histórie bytu na londýnskom námestí skrýva. Aj napriek tejto predvídateľnosti a pomerne optimistickému záveru to bola skvostná podívaná od viuzálu, hudbu cez herecké výkony až po scenár, ktorý vyvrcholil pomerne silným dialógom s výmenou "rolí" manipulujúceho šialenca a ovládaného medzi Gregorym a Paulou. Ďalšia špička amerického noiru 40. rokov spolu s The Lost Weekend od Billyho Wildera. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (06.07.2018)

Klasický mysteriózny filmík, ktorý stavia na atmosfére a trochu aj na napätí. Hlavne teda v závere. Od trileru to má ale trochu ďaleko. Atmosféra viktoriánskeho Londýna je výborne zvládnutá, rovnako ako mne doteraz neznámy Boyer, na ktorom síce nestojí celý film, ale dáva mu kvalitnú nadstavbu. Jeho presvedčovacie metódy a poskakovanie do kontrastných emócii je skvelo zvládnuté. A ešte k tomu jeho nepríliš dobrá angličtina - až tu sa dozvedám, že je to rodený Francúz. Bergmanová rolu pološialenej, ale krásnej mladej ženy zváda, takže celková spokojnosť. (26.10.2018)

Teď, skoro už po třičtvrtě století, by asi po Ingrid Bergmanové požadoval jiné ztvárnění hlavní hrdinky. Nicméně i tak jde o velice dobrou detektivku, zahrnující nátlakovou či vyděračskou metodu, která se v manželstvích objevuje poměrně často, a které přijít na kloub je obtížnější, než když jsou ve hře pouze šperky, byť nedozírné ceny. Není třeba krást brože nebo kapesní hodinky, to dovede každý zloděj, ale správně se rozhořčit, když se rozlije káva na ubrus, v správnou chvíli není nakrájená mrkev do polévky a podobně. Přitom jen málokdy se objeví Joseph Cotten a řekne, jak se věci skutečně mají. Člevěk na to musí přijít sám a zachovat se jak umí. (17.02.2019)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)