Plynové lampy

Vynikající psychothriller z hollywoodské dílny, která nikdy nebyla tak křišťálově nedotknutelná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedny z nejvýraznějších reminiscencí nalezneme i v domácí Pytlákově schovance, což překvapí nejen v rámci dobové reflexe, ale také v oblasti žánru. Ten se i přes dílčí rušivé elementy rozestupuje v perfektně modelovanou psychologickou hru v podání skvělého Charlese Boyera a Ingrid Bergmanové. Až do morku kostí mrazí z každičkého pohasnutí plynových lamp, těžkých šouravých kroků na půdě a šeptavého hlasu odkudsi. (29.04.2012)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)

"Jako pouhý přelud či duch, existující jen v mysli Vaší ženy, mohu těžko vyvíjet nějakou činnost." Přiznám se, že nesnáším chlapy, kteří deptají své ženy. Avšak nevážím si ani žen, které se nechají deptat a neberou si příklad z Maryši. Nebo alespoň neodejdou. Nicméně tady musím uznat, že "milující" Gregory dělal ze své manželky trubku naprosto prvotřídně a kdybych byl o kousek větší masochista, tak bych si zhasínající plynové lampy užil ještě o něco víc. Takhle jsem pouze nenáviděl Gregoryho a marně jsem přes obrazovku podával Paule předměty, kterými by ho mohla praštit do hlavy. (06.02.2019)

Tak do takého domu s prekliatou minulosťou a temnou atmosférou ani na krok... Dusivý psychohoror, ktorý mi pripomenul z domácej tvorby Vlčí jámu a Neviditelného. Od prvého negatívneho momentu (vytrhnutie listu z ruky Pauly) som vytušil, kto sa za vinou strašidelnej histórie bytu na londýnskom námestí skrýva. Aj napriek tejto predvídateľnosti a pomerne optimistickému záveru to bola skvostná podívaná od viuzálu, hudbu cez herecké výkony až po scenár, ktorý vyvrcholil pomerne silným dialógom s výmenou "rolí" manipulujúceho šialenca a ovládaného medzi Gregorym a Paulou. Ďalšia špička amerického noiru 40. rokov spolu s The Lost Weekend od Billyho Wildera. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (06.07.2018)

Z Boyera šel strach a to se většinou roli nepovede. To je první velké plus. Dalším je parádní herecký výkon Ingrid Bergman. A tím největším samozřejmě zůstává scénář, kde se jedna postava cíleně (a úspěšně) snaží zdeptat tu druhou, protože je zločinecká svině. Akorát mě tam srala mladá Fletcherová. 90% (14.07.2017)