Pouta války

No teda jak to říct a neurazit. Technická preciznost a naturalismus ještě dobrý (válečný) film nedělají. Asi ve třetině jsem ještě film považoval za dost nereálnou ptákovinu, ale bez trvalých následků. Na konci už jsem měl co dělat, abych to vůbec přežil ve zdraví. Děj tak šíleně šroubovaný a zvraty překombinované jsem dlouho neviděl. Nadto bojové scény přes technickou kvalitu působí tak uměle a nevěrohodně, že se musím smát. A to nemluvím jen o kýčovitých scénách, kdy si uprostřed hvízdajících kulek bráškové říkají to svoje nebo ten původně nemocný studentík se změní v Terminátora. Trapného patosu je ve filmu na dvacetiletý vývoz za hranice. Korejský Ryan to tedy opravdu není, daleko víc mi to připomělo jiné paskvily, a sice Kód Navajo nebo Odvahu pod palbou. Jestli je tohle obraz dost populární asijské kinematografie, stačil mi jeden kousek na celý život. Asijská mentalita je opravdu jiná, ale dneska je in. (27.03.2006)

Co se patosu týče, Pouta války si nijak s Ryanem a další plakátovou produkcí made in USA nezadá, všechny ty strojené věty, naivní zpomalované retrospektivy... přesto je tu zásadní rozdíl. Patos nesměřuje k propagaci vlajky, ale k vykreslení vztahu dvou bratrů, jejichž vztah brutálním způsobem poznamená válka. Takřka sadomasochisticky zapletená epopej možná občas oplývá až zbytečným množstvím pastelových barev a křiklavostí emocí, ale to ve své podstatě není nijak na závadu. Nejde tu o ideologii, ale o čiré humanistické poselství o síle lásky a ceně obětování. Jednotlivé strany korejského konfliktu vypadají v Kangově filmu stejně šeredně, propagandisticky tupě a tmářsky. Velký svět prostě vytváří obludnou kulisu malému lidskému příběhu, který je velmi sympaticky opentlen adrenalinovými bojovými sekvencemi. Ruční kamera, křečovité škuby, zmatek boje muž proti muži a občas okaté CGI doplňky. Ber jak ber, pohltil mě jak příběh lidský, tak válečný, sice bych v obou rovinách uvítal trochu míň vypočítavosti a efektu, nicméně Pouta války narozdíl od amerických melodramat představují velmi povedený obraz války a člověka. (20.04.2007)

Pro mě premiérové setkání s korejským filmem dopadlo nad očekávání dobře. Film nabušený emocemi, akcí, triky, prostě vším, co potřebuje každý správný blokbaster, ale zároveň se tento snímek nijak nepodbízí. Všechno vyznívá tak realisticky a opravdově, až úplně věřím, že to přesně takhle někdo mohl prožít. Bez diskuzí se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů všech dob s nádhernou hudbou a výbornými herci. Btw. Zachraňte vojína Ryana je rozhodně, ale rozhodně slabší a hlavně méně uvěřitelný snímek. (17.09.2005)

Po technické a formální stránce naprostý nářez - například úvodní bitevní scéna takřka strčí svou autenticitou a emocemi do kapsy i ty nejlepší sekvence z Ryana. Také ústřední hudební motiv funguje i přes časté opakování perfektně, hlavní herecká dvojice je nesmírně sympatická a nadaná a silné emocionální vsuvky uprostřed akčních pasáží jsou velmi vkusně a nerušivě dávkovány. Bohužel příběh je překvapivě natolik hollywoodsky šablonovitý a se všemi jeho patetickými flashbacky a rodinnými motivy tak neoriginální a nereálný, že sráží ten formální megapotenciál o hvězdičku níže. Ale všechno bych to asi rád přehlédl, nebýt závěrečného "dezertérského" zvratu, který už byl úplně mimo mísu. Jinak ale velice poctivé 4*. (22.02.2014)

Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * (09.01.2013)