Sluneční stát

Billy Elliot, Do naha! – na tyto dva filmy jsem si během sledování Šulíkovy „reflexe současnosti“ několikrát vzpomněl. V obou případech se jedná o velice vydařené snímky, důstojně reprezentující zemi svého vzniku. Podobným reprezentantem je vlastně i Sluneční stát, akorát se obávám, že většina cizinců nepochopí valnou část vtipů pramenících z te naši ostravacke mluvy, popřípadě z kritiky zdejších poměrů („tak já tu kvůli tobě mlátím nějakého barvoslepého cigána?“). Na druhou stranu zde není patrná „hřebejkovská“ snaha o „velký evropský film“, který touží oslovit úplně každého. Celých sto minut jsem si nádherně užíval. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, castor, Pacco (19.06.2006)

Český filmy poslední doby mi připadaj dost tragický a po roce 2000 je to s nima čím dál víc horší. Vyjímkou není ani tento, který bych označil za nepovedený televizní brak a hle ono se to uvadělo v kinech. Ne že by ti herci hráli vyloženě špatně, ale je to takový nicovatý bez šmrnce, bez pořádnýho nápadu a navíc způsob zachycení atmosféry vypadající dost ponuře, se taky moc nevyvedl, ikdyž nevim jestli to nebyl záměr. (27.02.2009)

Všichni tady chválí, že jde o výborný český nebo slovenský film, ale já jako Ostravák po shlédnutí vím, že jde o film bytostně ostravský. Natočený snad celý v Ostravě. Ty krásné kdysi smradlavé dnes odstavené vítkovické vysoké pece už roky kandidující na peníze z fondů Unesco. Těžce zaplacený náklaďák jedoucí přes ocelový Sýkorův most, který stále hlídá socha padlého Miloše Sýkory, aby ani Němci ani filmaři ho nemohli do vzduchu vyhodit. Záběry na železobetonový skelet plánované budovy KV KSČ mezi kulturákem a krajským úřadem, na jehož výstavbu či destrukci se ani po dvacet let naší vzkvétající ekonomiky nenašly peníze. Manažeři, co smutně krčí rameny při zavírání fabrik (takových tu bylo), dělníci, kteří jim ze vzteku chtějí rozbít huby, ale stejně si nepomůžou. Roby, které se snaží osamostatnit a vydělávat, jak umí, a chlapi, kterým se to vůbec nelíbí. Staré cihlové byty, kde trochu toho rodinného tepla dodá už jen letitá karma, nebo čerstvá vodka. A v závěru čtyři kamarádi skákající (v pauze mezi čucháním k maceškám) na trampolínách v parku vedle plynojemu Vítkovic jako opice v kleci v ostravské zoo, stejně jako omezeně můžeme vyskakovat my všichni, co denně chodíme do roboty. Ostrava dávno není utopickým sociálním Slunečním státem, jak to možná za komunistů mělo vypadat a jak naznačují i záběry z budovatelské Ostravy - Poruby postavené ve stylu tzv. socialistického realismu. Proto zní celý jen způli ironický titul filmu: Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy. Trailer: http://www.sms.cz/film/slunecni_stat/ukazka (23.02.2009)

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot (23.07.2008)

Síce rovnako o ničom ako väčšina súčasnej československej tvorby, no aspoň prekvapivo príjemné, svieže, s kúskom vážnej drámy, skvelého humoru i dynamickej akcie. Veľmi dobrý scenár, réžia, obsadenie i samotní herci (s výnimkou Ivana Martinku, ktorý je zmätenejší než jeho komplikovaná postava). (21.04.2005)