Hooligans

Football Factory je vlastně taková sonda do života Tommyho Johnsona, jednoho celkem obyčejnýho fandy londýnský Chlelsea. Kromě náklonosti k fotbalu (kterej ve filmu neuvidíme) hlavně k rvačkám s příznivci ostatních ostrovních mužstev (těch je zase dost),pak samozřejmě nějaký ty drogy a sex s neznámejma děvkama u baru. Film nabírá pořádně na obrátkách v době,kdy byl Chelsea přilosován do poháru nenáviděnej Millwall (To jsou asi fakt magoři,když už byli i v Green Street Hooligans). Pak už se Tommy dostává hlavně jen do samejch problémů. Film je taky okořeněnej i řadou dost kuriozitních momentů a taky podbarvenej výbornym soundtracku.A taky musím vynést výkon Dannyho Dyera,který mi přesně padl do noty. 100% (21.08.2007)

Futbal je len zámienkou pre nezmyselné násilie otrasných rozmerov... Film má výborné tempo, ktoré si priam "vynucuje" neustálu pozornosť. Aktéri niekoľkokrát vyslovia aj tie najhoršie nadávky, minimálne na konci filmu vyznieva takéto slovo úplne zbytočne a ubližuje kvalite filmu. ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 18 rokov. (01.07.2009)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Zajímavé. Atmosféra podobná jak americký konkurenční film, ale jinak je to film úplně o jiných lidech. Americký film mi byl trochu blíž, protože tamnější fanoušci žili přes týden normálním životem a o výkendech se z nich stali zvířata (šli na fotbal). Drogy v tom filmu nebyli ani zmíněné. Možná proto mi to bylo blížší. Drogy bere podle mě člověk, který má problémi s uvědoměním si vlastního života. Lidi, fanoušci, kteří každý výkend riskují život, "jen pro svůj tým" si podle mě, když rány rozdávají a dostávají uvědomí život a jeho váhu úplně nejvíc. Nepotřebují k tomu drogy. V tomto Anglickém filmu sou však fanoušci představeni jako partička nemyslících feťáků, kteří se vždy vyjedou a dou se mlátit. Drogy je jen otupí a oni nedokáží tu řež prožít. Místy mi hierarchie mezi fanoušky připadala jako hierarchie v mafii, ale po dokoukání filmu můžu říct - zlatí mafiáni se smyslem pro čest a se smyslem pro "svoji" spravedlnost. Mafie mají své rodiny a osudy. V tomhle filmu se můžete těšit na krachující spolek lidí, kteří poamlu umírají a STOJÍ JIM TO ZA TO. Kdyby to nebyli feťáci dal bych pět hvězd, ale takhle... Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku, paranoia hlavního hrdiny filmu je ztvárněna dokonale a celý film je ví než dobrý - možná se divíte že dávám 4 hvězdy a při tom jenom kritizuji, ale já kritizuji lidi, kteří sou ve filmu představováni a ne film. (18.10.2006)

Takovejhle filmů už jsem viděl spoustu a prostě se mi líběj. Footbal Factory splňuje standard. Největší vtip je, že se ve všech těchto filmech střídaj furt ti samí herci. Football Factory má ale k dobru linii s důchodcem veteránem, která se mi moc líbila. Fakt jsem se smál, jak tam sám hulil to obří brko. Bitky jsou tu dobrý, ale na Rise of Footsoldier to nemá a třeba takovej Cass má zase lepší hrdiny. (25.01.2011)