Denní hlídka

Místy vizuálně sympatický bordel.. Ani formalistické orgie značně nevyrovnaného Bekmambetova (po dravém Wanted každý čekal další pecku, ale následující americká štace o skrytém životě Abrahama Lincolna nedopadá podle recenzí nejlépe) přesto nevytáhnou tenhle ujetý hokus pokus do nějakých slušných čísel.. (30.06.2012)

Ještě větší dějový zmatek, než v díle prvním. Tím pádem se snímek po obsahové stránce stává prakticky neúnosným a jediné na co se dá soustředit jsou neskutečné formalistické orgie ruského supertalenta Bekmambetova. Tenhle borec má na to se stát se v nejbližších letech králem akce. Potřebuje se však oprostit od dějových srágor a zpracovat jednoduchý a přímočarý děj, který bude pod jeho nadupanou režijní taktovkou s největší pravděpodobností zážitek první třídy. Tahle patlanina jím bohužel i přes některé neoddiskutovatelné klady není ani náhodou. (02.09.2008)

Niekto nahradil režiséra Nočnej hliadky jeho omnoho zručnejším klonom, ktorý zvláda nielen efekty a akciu, ale aj prácu s hercami, atmosféru, emócie a humor. A Lukjanenko je definitívne lepší scenárista a spisovateľ. Knižná séria je ukecaná, často cucaná z prstu a plná ledabolo nahodených a nedostatočne previazaných motívov a dejových línií. Pre film to našťastie neplatí. Všetko súvisí so všetkým a všetko výborne funguje. Pre mňa osobne ako fantasy fanúšika so zameraním na východné mýty je táto kombinácia bieleho mrazu a čiernej mágie, krvi a vodky, temných vášní a humoru absolútne neodolateľná. (07.08.2007)

POZOR ! Nasledovný komentár obsahuje spoilery, tak e ďalej čítate na vlastné nebezpečenstvo. Lukjanenkove hliadky mám rad ej ne Tolkiena. Predchádzajúci diel bol adaptáciou prvej poviedky z Nočnej hliadky a napriek tomu, e mal v porovnaní s predlohou poriadne zmenený záver, som chrochtal blahom nad tým, čo a ako doká u Rusi natoči za pár šupov. Predpokladám že Dnevnoj dozor mal omnoho vyšší rozpočet než Nočnoj . Bohužiaľ to nevidieť. Vizuál filmu pôsobí v porovnaní s predchodcom ako chudobný príbuzný, niektoré triky sú absolútne samoúčelné, sú vo filme len preto, aby tam boli. Zbytočne Bekmametov vyhadzuje do vzduchu Ostankino, alebo nechá putovať ulicami obrovské ruské kolo, keď to pre príbeh filmu nie je vôbec potrebné. A tu sa dostávame k hlavnému kameňu úrazu, ktorým je scenár. Pokiaľ Nočnej hliadke mnohí vyčítali neprehľadný scenár a to, že kašle na divákov neznalých predlohy, tu to bude plati dvojnásobne. Bol som zvedavý, ako sa režisér a scenárista vyrovnajú s nešťastnou líniou „veľkého Iného“ ktorá fungovala v prvom filme, ale v knihe absentuje. Chlapec Jegor totiž vôbec nemal by podľa knihy veľkým. Snaha vyrovnať sa s touto líniou a zahrať ju do stratena totiž vedie film do slepej uličky na ktorej konci stojí múr záveru, ktorý nielenže je dosť slabomyseľný, ale aj natoľko krkolomný, že neviem, ako chcú tvorcovia na toto nadviazať. Pokiaľ ide o hercov a ich postavy , to je to čo je na filme najlepšie. Anton ako mág, ktorý nikdy nemá prekroči druhú kategóriu a jeho vzťah k Svetlane, ktorá nielen že je kúzelnica mimo kategórie ale má by i matkou budúcej mesiášky Svetlých sú spolu so sovou Olgou najväčšou devízou Dennej hliadky. Výborne je spravený i motív „výmeny tiel“ Olgy a Antona. Práve tu som čakal digitálne tresky plesky ale tieto scény sú natočené príjemne civilným spôsobom. Poslednou ktorú musím vyzdvihnúť je predstaviteľka Alisy, i keď sfilmovanie jej osudovej lovestory dopadlo katastrofálne to dievča je rovnako chic ako v knihe. To čo som tak obdivoval na prvom diele a síce dekonštrukcia úloh dobra a zla, sa na škodu Dnevnogo dozora do filmu nedostalo. Neviem, či to má byť pozvánka pre jednoduchšie zámorské publikum, ktoré musi mať jasne naservírované kto je dobrý a kto zlý, ale filmu to z môjho pohľadu uberá veľa na originalite i pôsobivosti. Na záver u len maličkosť. Film splieta len niekoľko málo motívov knihy Nočná hliadka a len jeden knihy Denná hliadka. Vlastne by sa mal skôr vola „Nočnoj Dozor II“ a adaptáciu Dennej hliadky ponechať na ďalší diel. 5/10 (02.02.2006)

Pokud by někdo užil na neznámého filmaře označení klipař, tak bych si automaticky k tomuhle termínu přiřadil jméno a tvář Timura Bekmambetova. Ten si vydobyl uznání jako autor televizních reklam a videoklipů a postupy z téhle branže uplatňuje i ve světě hraného filmu. Jeho snímky hýří šíleným střihem, efekty, zpomalovačkami, nájezdy kamery, nejrůznějšími triky a příběh nebo práce s postavami se mu vyloženě vymyká z rukou. Nicméně jedno se mu musí nechat, nepodřizuje se žádnému diktátu trhu a točí přesně to, co točit chce a co odpovídá jeho vkusu. Proto je v tom, co dělá, docela přesvědčivý a buď se vám to líbí, nebo jděte od toho. Generace 90. let, která vyrostla na videoklipech MTV, s tím nemá tak velké problémy, já bohužel ano. Noční hlídka, díky které si Bekmambetov získal renomé, sice už byla tím jeho filmovým stylem poznamenaná, ale pořád tam bylo něco, co to vyvažovalo - ruské reálie a nedostatek prostředků, který režisér donutil natočit východní fantasy a ne ryze kosmopolitní produkt. Denní hlídka vznikala ve spolupráci s Američany, penízků bylo víc, a tak je film bombastičtější (Bekmambetov se doslova opájí možnostmi trikových technologií a je svým způsobem megaloman) a taky o poznání kosmopolitnější. Ty 2* jsou z mého pohledu ušmudlané a spíš za literární předlohu než za to, co Bekmambetov spáchal. Jeho filmové směřování je v zásadním rozporu s mým filmovým viděním a kdybych měl zhlédnout jeho nejnovější výtvor o tom, jak americký prezident bojuje s upíry, asi by se mi nepříjemně zvýšil krevní tlak... Celkový dojem: 30 %. (05.07.2012)