Režie:
Kay PollakKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Stefan NilssonHrají:
Michael Nyqvist, Frida Hallgren, Helen Sjöholm, Lennart Jähkel, Ingela Olsson, Niklas Falk, Ylva Lööf, André Sjöberg, Mikael Rahm, Barbro Kollberg (více)Obsahy(1)
Slavného dirigenta uprostřed koncertu postihne infarkt. Přestože má diář plný na 8 let dopředu, rozhodne se změnit životní styl a odjíždí do rodného městečka na severu Švédska, odkud se s maminkou odstěhoval kvůli šikaně, když mu bylo 7 let. Tady se postupně zapojí do kostelního pěveckého sboru, což radikálně ovlivní nejen jeho život, ale i dosud poklidný řád městečka. (JANARYBA)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Já koukám na zdejší hodnocení včetně lidí z mé topky a nevěřím vlastním očím. No tak jo, přeju Vám ten silný zážitek soudruzi kolegové, já bohužel dostal limošku jak prdel. V poslední době jdi s filmy ode zdi ke zdi bud absolutní nadšení nebo absolutní zklamání a toto je bohužel zase zklamání a ne malé. Chtěl bych hledat pozitiva, ale snad kromě tý hezký blondýnky Fridy toho moc nemám. Možná začátek, jenže hrozně rychle se to zvrklo do tisíckrat řečených dialogů, pak ještě vynikne konec. Bohužel mně zklamal i Michael. Ja toho chlapa mám hrozně rád a herec je to bezesporu velkej, ale tady mně přišlo že přehrával. Bohužel i druhý flm v rámci Challenge mimořádně zklamal. ()
Obrovské zklamání. Skandinávii mám rád, zdejší hodnocení jsem přijímal s nadšením. Po shlédnutí ale už tak pozitivní nejsem. Jediné velké plus samotného filmu je Michael Niqvist, který si celý film drží jakž takž zajímavou roli. Rozjede to sice na začátku, kde po přesunu do Švédska jsem očekával poctivou emotivní masáž. Co se ale nestalo? Rozjela se spíš švédská telenovala s lidmi, se kterými bych nešel ani na pár deci piv za pár zlámaných švédských korun. Ke konci jsem si uvědomil, že mi je vlastně úplně jedno, co se se sborem stane. Jediný závěr mě přesvědčil s tím, že tenhle film je opravdu ze Skandinávie. Jinak bych si asi začal klepat na hlavu. ()
„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. ()
3* Sentimentálním snímkům se snažím docela vyhýbat a ve skandinávské kinematografii jich moc není, tak jsem čekal, že se to tolik červené knihovně podobat nebude. Takže tímto to bylo pro mě menší zklamání. A ani herecky mě to tolik nepřesvědčilo. Přesto si své vysoké hodnocení asi zaslouží pro svou pozitivní a optimistickou náladu i přes drsné severské prostředí a chování některých podružných postav. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
...mám dost věčného kritizování... ...tady toho mělo být míň, tady víc, tohle se nepovedlo, tohle ano... ...někdo předložil viditelný a slyšitelný záblesk života, nabídl ho skvěle... ...tak svěží herecké pohrávání si s barvou postav... ...chvílemi puštěné z emociálních řetězů a to s větší chutí může být člověk zvědavý... ...dnešní den byl pro mě o moc hezčí a obsažnější... ()
Reklama