Dravci

Zřejmě jediný film svého druhu. Černohumorná smršť se silně hororovým nádechem a výbornými herci, která ale bohužel dojíždí na odfláklý scénář a podivné stylické atrakce - hlavně v první polovině jsou totiž kvalitní a silné hororové motivy znásilněny vtipnými vložkami a sice originální, ale z mého pohledu krajně nevhodnou hudbou. Režie je bezpochyby vynalézavá a zábavná a film rychle uteče, ovšem příběh často balancuje na hraně, jak to říci, velké nelogické hovadiny a ani ústřední kanibalské téma, ani vzájemný vztah klaďase a záporáka ve druhé půlce skoro vůbec nerozvíjí a nedokáže vygradovat. Určitě škoda, zpočátku jsem si v neokoukané a nepředvídatelné filmařině vysloveně liboval... (09.04.2018)

John Boyd dostáva medailu za "statočnosť". Za "odmenu" je prevelený do zapadákova v Kalifornii. Po pár dňoch sa v nočných hodinách do opustenej vojenskej základne priplazí ranený muž. Potom ako sa preberie, rozpovie šialený, hrôzostrašný príbeh z neďalekej jaskyne. Ako sám uvádza, pre svoju záchranu na danom mieste, zanechal mladú ženu, ktorá je v ohrození života. Skupinka vojakov poskytne výpravu na jej záchranu. Mám akési zmiešané pocity. Film sa mi páčil. Príbeh jednoznačne najsilnejšou stránkou. Pointa s indiánskou legendou dodáva filmu ten správny "šmrnc". Ale komický hudobný doprovod v určitých pasážach mi neprišiel, ako najšťastnejšie riešenie. Mňa osobne dosť negatívne rozlaďoval. Vytrácal sa mi pocit napätia, ktorého je bez tak v tomto snímku pomenej - 60%. (13.02.2013)

"Ten, který bojuje s monstry by si měl dávat pozor, aby se sám nestal monstrem". Myslím, že tenhle citát z Nietzscheho hned v úvodu filmu vystihuje opravdu přesně vše, o co v tomhle brilantním hororovém dramatu jde. Kapitán Boyd (G. Pearce) je skutečným >antihrdinou< , poslaným po mexicko-americké válce "za statečnost" - vlastně za trest - kamsi do odlehlé pevnosti v horách Sierra Nevady a v úzké (leč velmi různorodé) komunitě hrstky vojáků a personálu musí čelit největší zkoušce svého života. Ano, ta potrava jim dala nebývalou sílu, aby je nakonec zahubila jejich slabost. Velmi jednoduchými výrazovými prostředky (mmj. s pomocí dekadentně bizarního, ale velmi jemného sofistikovaného černého humoru) a bez nějakých zvláštních efektů (ke kterým by žánr mohl svádět) dosahuje režisérka(!) filmu opravdu >husté< atmosféry ve skvěle vystavěné a svým způsobem snad i uvěřitelné zápletce a vytváří tak mírně stylizovaný, velmi drsný a krvavý, ale smysluplný a poutavý příběh lidí v mezní situaci, rezignujících na své lidství a nakonec i na život sám. Vše umocněno místy až pitoreskně absurdním hudebním doprovodem Damona Albarna a mistra minimalisticko-symfonických zvukových koláží Michaela Nymana. - - - Čtyři a půl hvězdičky za tuhle filmovou (vskutku) lahůdku - nakonec po (mučivé ;-) úvaze zaokrouhleno (i za tu hudbu) nahoru... (30.03.2007)

no tak konečně jsem viděl ten léta opěvovaný zázrak i já... musím přiznat, že počáteční skepse z kvality tohoto snímku a špatný dojem z nezvyklého soundtracku byly záhy ty tam a já jsem si film opravdu užíval. nechápu, že si na sebe snímek ani zdaleka nevydělal při tak nízkém rozpočtu. zřejmě je třeba ho více šířit na diskuzích, že... zvrácenené, úchylné, specifické, dobré. a příště kašlu na lékárnu a raději někoho ohlodám. 70% (05.01.2011)

Neuvěřitelně nekonvenční a dekadentní film, jehož první půlhodina mě dostávala téměř do extáze. Posádka tý "stanice" je perfektní, všichni tam buď hulej s indiánem, nebo chlastaj s doktorem, nebo oboje. Pak přijde Robert Carlyle a začne to pravý maso. Robert Carlyle je prostě génius, když tam začal zvířecky hrabat v zemi, tak jsem ho miloval. Scénář je dost nepředvídatelný bitky drsné a krvavé, ale ten film by nebyl ani poloviční bez HUDBY. HUDBA je zde perfektní a dokonalá zároveň. Vše okořeněno mamutí porcí nadhledu. No prostě film, co točili snad přímo pro mě. (02.02.2008)