Sedm statečných

R.I.P. Calvera. To se to sedmi statečným bojuje s přesilou, když za sebou cítí podporu milionů fanoušků svého filmu - nekorunovaného krále těch nejprofláknutějších westernů (Tenkrát na Západě promine). Film je současně ilustrovanou příručkou pro všechny začínající i pokročilé pistolníky a to včetně návodu, jak se má chlap postavit svému strachu, že může být zastřelen. A být pak samozřejmě zastřelen, jenže ne coby zbabělec, ale hrdina. Což je prý dost podstatný rozdíl. Jenže on už si ten rozdíl moc neužije, řekl bych. (05.01.2014)

Tak, když jsem se podívala na Sedm statečných poprvé, byla jsem uchvácena. Někde vzadu v hlavě přitom zůstával malý osten, že něco mi tam přece jenom nevoní, nebo by se mi líbilo udělané jinak. Teď, poté, co jsem viděla i Sedm samurajů, už přesně vím, co to je. Je to ta žoviální melodramatičnost, prezentovaná dokonale závěrem. Upřednostňuji chladnou tragičnost originálu. (09.04.2009)

Kdo by kdy řekl, že za spravedlností si budu muset dojít do samotného filmu. To, že je život nespravedlej, na to jsem si už zvyknul. To, že mě ale tenhle western zvedne ze židle a zároveň prakticky okamžitě zlepší náladu, to jsem vlastně vůbec netušil. A to jsem si ho dával už po druhé. Poprvé to nemělo takovou razanci. Skoro mi přijde, jak kdybych westerny opravdu začal objevovat až po dvacítce. Když jsem byl dítě, tak jsem tam plno těch chlapskejch upřímností nepoznal a nepochopil. Teď už trošku ošlehanej vnímám alespoň každou třetí (tak moc si nefandím) větu, souvětí nebo jenom pohledy a je mi jasný, že víc chlapskej film už snad ani nemůže existovat. Ty poctivý hlášky, skvělé postavy a úžasný příběh, na to prostě snad už nikdy nezapomenu. A stejně tak pokaždé, když se od tohodle často depresivního světa budu potřebovat odprostit, vím, že Sedm statečných bude vždycky se mnou. Sedm tak dobrých rolí, že vybrat jednoho jako nejlepšího by byla totiž strašná škoda. (10.10.2014)

Sedm statečných je výborný western, ale jednoduše se nemohu vyhnout srovnávání s originálem. A přes výtečné herecké výkony všech zúčastněných se westernová mutace jeví jako slabší. Nesedlo mi například to, že Calvera pistolníky poté co je zajal nejen propustil, poté co mu vykosili čtvrtinu bandy, ale ještě jim vrátil zbraně. U takového kriminálníka to psůobí nevěrohodně. Druhou výtkou je, že se filmu nedaří věrohodně obhájit myšlenku, že skuteční hrdinové jsou upachtění vesničani. Veškerý ten obdiv k lidem, co nemají na to, si to vyřídit sami působí pokrytecky a jen jako falešná skromnost opravdových hrdinů, pistolníků Někdo by mohl namítnout, že to moc zkoumám a pitvám, že bych se měl jen dívat a bavit se, ale právě to je ten důvod, proč mám raději samurajskou verzi. Je totiž mnohem propracovanější a vrstevnatější. Ale jinak opakuji, Sedm statečných je výtečný western. (21.01.2011)

Nikdy jsem nečekal, že Sedm statečných docením teprve až budu starý. Až teď mi konečně došlo o čem ten film je. I kdež sedm statečných, spíše sedm existenciálních trosek, které se nakonec vydávají v náruč smrti, jenom aby ztišili své životní prázdno. Ti hrdinové, které jsem tak žral ve svém mládí, se mi dnes neskutečně zcizili. Nikdy jsem si nepovšimnul, že už zkraje jsou ti stateční vlastně trosky na okraji společnosti, kteří se na misi vydávají, jen aby unikli svému vlastnímu životnímu selhání. V polovině filmu si všichni ti stateční prodělají explicitní krizi identity, kdy jsou jejich hrdinské činy spíše mamonem neskutečného, než tím očekávaným hrdinstvím. A když si v polovině filmu všichni vylijí to své zkroušené srdéčko, tak ten chlapácký čin mladého Chica už nemůže vyznívat jinak, než s ironickým podtónem. A závěrečný dialog o tom, že všichni prohráli, až na nebohé sedláky, kterým se smějeme již od úplného začátku, jenom podtrhuje zmar a prázdno celé pistolnické generace a celého westernového žánru. Pod vším tím chlapáckým pozlátkem, epickou hudbou a hvězdy nabitým ansámblem se vlastně skrývá dokonalé existencílní drama. (31.01.2016)