Cestující v dešti

René Clément, nakrútil vskutku → mimoriadne zvláštny, až by som normálne povedal, že podivuhodný snímok, za čo zrejme nesie najviac zodpovednosť už samotná predloha, spisovateľa Sébastiena Japrisota, ktorý sa zároveň tiež podpísal i pod práve tento popretkávaný scenár. Totižto, správanie sa dvoch kľúčových postáv → Melanchólie "Love Love" Mauovej a plukovníka Harryho "Orecha" Dobbsa, je už samo o sebe strašne divné, čo konkrétne u mňa, vzbudzovalo značné rozpaky, ktorých som sa bohužiaľ nikdy poriadne nezbavil, pretože ústredné výkony týchto hereckých predstaviteľov → Marlène Jobertovej a Charlesa Bronsona, tomu väčšinou priamo napomáhali, čo je mimochodom pre film ako celok, zreteľné mínus. A síce postupne do seba všetko podstatné, aj nepodstatné, celkom dobre zapadá, ale i napriek tomu, si nie som úplne istý v tom, či mám na základe toho → teraz zvyšovať celkové hodnotenie, ktoré sa momentálne pohybuje na pevne stanovenom priemernom, "zlatom" strede, ktoré by som v žiadnom prípade nerád (z)menil, aj keď by som sa trebárs mohol nechať obmäkčiť v tom, že ma mohli zaujať aspoň dva výrazné články filmu, a to miestami kvalitne prevedené režisérske spracovanie s niekoľkými zaujímavými flashbackmi, doplnené o zaujímavú hudbu, ktorá napríklad oslovila i legendárnu rockovú skupinu → The Doors, čiže frontmana Jima Morrisona, pri skladaní istej piesne z roku 1971... Podľa predchádzajúceho skonštatovania, by som predsa mohol všetkým odporučiť ("maximálne") iba to, že úplne a bohato stačí si len vypočuť "soundtrack" k danému filmu, ktorý trvá okolo 40 minút, než sa povedzme venovať celému filmu, ktorého stopáž je až 120 minút, čo je medziiným 3 krát viac, a tak je teda na zvážení každého diváka, čomu by dal skoršie prednosť, či zrovna takémuto, ako to promtne povedať, "extravagantnému dielku", alebo si proste trochu ušetriť čas tým, že sa mu celkovo vyhnúť, a ďalej a v naprostom relaxe a kľude, sa započúvať do "fascinujúceho albumu" od Francisa Laia, ináč sa jedná o skladateľa, ktorý skomponoval oscarové Love Story, čo sa napokon viacej oplatí... ? Ešte dokonca jestvuje i posledná eventualita, a to skombinovať obidve alternatívy... ? (28.05.2022)

Další perfektní René Clément, přesně v téhle pomalé, lehce psychedelické poloze ho mám rád. Netlačit na pilu a nechat všechno pozvolna plynout, do toho famózní hudba Francise Laie, skvělá Marléne Jobert a Charles Bronson, atmosféra opuštěného přímořského resortu. Stylově a dějove mix Clémentových filmů LES FELINS (Kočky) a PLEIN SOLEIL (V plném slunci). (08.02.2017)

Rozjíždí se to fakt zajímavě a ten psychopat na začátku vypadá opravdu jako psychopat, kterýho by asi nikdo nechtěl potkat někde v tmavý uličce. Prostě vypadalo to zase na jeden poctivej oldskool thriller. Jenže postupně se z toho stane úplná slátanina. Charles Bronson tam začíná rozjíždět nějaký divadýlka, kecá tam pořád něco o nějaký tašce, ale děj se prakticky nikam neposouvá. Pořád jsou tam akorát nějaký odbočky a kličky a mě to přestalo bavit. Pak se ta slavná taška konečně najde, tak jsem doufal, že třeba film dostane nějakej novej náboj, ale nic. Nuda pokračovala až do závěrečnejch titulků. Dávám 2 hvězdy za úvodních cca 30 minut a obstojně hrajícího Bronsona. (05.02.2015)

Charles Bronson na pozadí se sekundující Marlène Jobertovou, ovšem v hlavní roli, ztvárňují dvě postavy zapletené do nevšedního, až thrillerového příběhu. Výborné herecké ztvárnění charakterů postav a samotná zápletka dodává příběhu obzvlášť ke konci filmu "peprnou" příchuť. Krásný film s vynikajícími výkony Marlène Jobertové a Charlese Bronsona. Divák je donucen při sledování děje zapojit poněkud více svůj rozum a domýšlet . Nestačí jen bezmyšlenkovité sledování děje. Prostě film, jak má být. (28.09.2007)

Šťastný rok pro Jobertovou, ocitla se v rolích žen na obou stranách zákona, měla k tomu charismatického partnera a v obou případech vznikl nadstandardní film. Cestujícího v dešti však vehementně zkazila Sabina Laurinová kvičící z úst Jobertové. Ten paskvil na dabing, který předvedla, mi způsobil spasma ušních bubínků a nauzeu. Laurinová je snesitelná pouze s roubíkem. Otázkou zůstává, zda by její pojetí dabingu nebylo mnohem lepší, kdyby ten roubík již měla zaveden. (15.07.2012)