Rivalové pod rudým sluncem

"Novodobý" western (čili ne ten s hrdinnými a ctnostnými dobyvateli Západu) jakoby v roce 1971 provedl otevřený coming-out, přihlásil se ke svému zdroji, a do sedel přizval japonské samuraje. Ale je to celé trochu podivnější, protože se to stalo v Evropě, kde byla režie svěřena prověřenému britskému harcovníkovi Terenci Youngovi (mj. režisérovi prvních bondovek), a pod jeho vedení bylo nahnáno skutečně výrazné mezinárodní obsazení. Téměř kupodivu se podařilo to vyladit do slušně fungujícího stavu, ačkoliv je znát, že tu má jít v první řadě o zábavu, a ne o něco syrovějšího, na co nás naučil Sergio Leone. Námětově je Rudé Slunce sice originální, ale jinak se jedná o čistý mainstream. Bronsonův bezstarostně žoviální (anti)hrdina ve dvojce s možná překvapivě lidským Mifunem si to prostě podle klasické premisy "najdu toho zrádce a pak ho zabiju" pozitivně naladěni štrádují přes hory a přes doly, občas se trochu pokočkují, aby jeden druhého pochopili, pak narazí na (nutno podotknout, že na tehdejších 35 poněkud vyžile vypadající) rajdu Ursulu Undressed, a kromě hnusáka Delona se vydají nakopat/nastřílet/nasekat ještě bandě Komančů, která se do toho náhodou připlete. Celkově je film laděn "do pohody", vážnější momenty se drží nad vodou jen díky kvalitním hercům (což není Andress). Značnou zásluhu na tom má téměř by se dalo říct veselá hudba Maurice Jarreho, která to zkrátka také celé odlehčuje. Je to rozhodně zajímavé a stojí to za vidění, ale nesmíte čekat žádnou světobornou událost. Já osobně se pravděpodobně už znovu dívat nebudu. Dal bych šedesát, ale po troše uvažování dám trochu víc za slovní přestřelky mezi dvěma hlavními kladnými hrdiny. Ty jsou bohužel poněkud zabité překladem, a titulky jsou totožné s dabingem, holt smůla. Takže "poslední slovo" zní: 70%. (18.08.2011)

Hodně neobvyklý western, který ale dokáže chytnout, pobavit a 130 minut nenudit a to je z mé strany hodně neobvyklé, protože u westernů já většinou dlouho nevydržím. Jenže sledovat Charlese Bronsona spolu se samurajem Toshirô Mifune určitě stojí za to. Do toho se připočte stará francouzská garda v podání Alaina Delona a nemůžu být jinak než spokojený. Sice na tomto filmu co se příběhu týče není nic zvláštního, ale představíte si tyhle tři herce v jednom filmu a hned Vás to musí zarazit, mě teda zarazilo a nakonec také překvapilo, jak dobrý film se z toho nakonec vyklubal. (19.04.2009)

Jedna velká záhada mého dětství je vyřešena. Když jsem byla hodně maličké děťátko, kterému rodiče skoro nedovolovali dívat se na televizi, aby z ní nezblblo a vnímalo ty správné životní hodnoty, hlídávala mě občas babička, která mě přirozeně nechávala zírat na cokoliv, co jsem si zamanula. A z těchto dob mi zůstala letmá vzpomínka na western se samuraji, kde "na konci visí na sloupu ten meč". To byly jediné vědomé informace, které mi zůstaly. Podvědomí, to už je jiná. Myslím, že mi to hodně pošramotilo psychosociální vývoj a nakazilo mě to představou, že chlapi se dělí na tři skupiny: (SPOILER) všiváci, žertující všiváci a ti čestní, kteří se pro život nehodí a musí zemřít (KONEC SPOILERU). Dnes jsem tedy film našla a mohla ho porovnat se svojí dětskou vzpomínkou, je samozřejmě jiný, než si ho pamatuji, ale pořád si ho cením mnohem víc, než například Tenkrát na západě. (05.10.2014)

Vyznívá to mnohem lépe, než by se podle anotace mohlo zdát. Spojení westernové a samurajské romantiky se podařilo opravdu docela organicky a nepůsobí tak zběsile, jak jsem na počátku předpokládal. Možná právě i pro tu úvodní skepsi jsem byl nakonec opravdu spokojený. Film pokorně ctí pravidla westernového žánru, což mu nedovoluje sklounzout do banalit, ke kterým námět svádí. S Bronsonem v ne úplně typické poloze chybujícího a smrtelného pistolníka je radost filmem projít. (16.06.2010)

Tento western patří rozhodně mezi nadprůměrné v tomto žánru ! Viděla jsem film kdysi v 70. letech, ale teprve teď jsem si ho vychutnala ! Jen si vzpomeňte hned na počátku filmu scéna na nádraží, kdy přijíždí vlak, z něj vystoupí Japonec-samuraj a na něj se dívá opřen o zeď nádraží Charles Bronson. Ten záběr je dosti dlouhý ...proč ? Protože takhle poťouchle se uměl podívat pouze Charles BRONSON !! Japonský (v té době) krasavec - samuraj mu skvěle sekundoval a tak téměř zastínil Alaina DELONA, který jako by hrál pomocnou (i když zajímavou) roli ve filmu. Nicméně závěr filmu je strhující, překvapivý a klidně řeknu BRAVURNÍ ! (18.01.2009)