Valachiho svědectví

Dost mi u filmů vadí atribut skutečných událostí, protože mám často podezření, že je to hlavně dobrá výmluva, proč scénář není lepší. Hlavním problémem Valachiho svědectví je, že se bere strašně až smrtelně vážně a moc by mu prospěla malá dávka nadhledu. Seznam rekvizit je úplný, brutality víc než dost, ale to je koneckonců u podobně ambiciózních snímků stavovská povinnost, a hvězdné obsazení mě moc nebralo. Lino Ventura je (jak jinak než) perfektní, záměr, aby se herci vizuálně podobali skutečným postavám, chvályhodný, ale Charles Bronson mi do role Valachiho prostě neseděl, a navíc mi připadalo, jakoby své obvyklé charisma zrovna někde pronajímal. Fenomén mafie mě svého času hodně zajímal, ale Valachiho svědectví ani po několikerém zhlédnutí ne. (12.06.2013)

Charles Bronson je prostě Charles Bronson, kdo jinej by mohl udat mafii policajtům a to opět ve velkém stylu. V perfektně vystavěném příběhu sledujeme kariérní růst Joa Valachiho v jedné z nejobávanější organizací podsvětí a to Cosa Nostry. Valachi se k organizaci dostává díky své chladnokrevnosti a neposeroutkovstí, čímž ohromí členy mafie ve věznici a po propuštění je mu náruč organizace otevřená. Během více než dvouhodinovému příběhu, který již pod policejní ochranou vypráví, může divák zažít vzestupy a pády hlav organizace v čele s božským Lino Venturou, který se ve snímku ovšem krčí ve stínu Charlese Bronsona – tohle je prostě jeho film. I přes svou stopáž snímek nenudí a dokáže diváka strnout až do hořkého konce, ke kterému dochází po vystřílení hromady kulek a tuny projevů nefalšované vnitro organizační úcty. Luxusní výprava a hudební doprovod jen ozdobují tenhle gangsterský opus velmi často poměřovaný s Coppolou. Srovnání není na místě, zde se totiž vypráví reálný příběh plný strachu a krve díky porušení přísaze Cose Nostře. Nakonec hodnotím plným počtem. (29.12.2012)

Z počátku jsem s tím měl trochu problém, jakmile se ale Valachi rozpovídal, tak to nabralo spád a začalo mě to hrozně bavit. Kdybych tomu měl něco vytknout, tak snad jen to, že mi Bronson připadá moc americkej, než aby se mohl stát pevnou součástí italské Cosa Nostry, a taky mi dělalo opravdu problém přistoupit na hru, že je mu - starýmu, vrásčitýmu dědkovi - 26 let (měl se narodit v roce 1903 a první vzpomínky pocházely z roku 1929). Ale děj a zpracování to přebily. Scéna s Gapem, kterej se nejdřív bojí, že ho jeho starej kámoš oddělá, aby nakonec bez ptáka prosil, aby mu někdo zasadil ránu z milosti, byla neskutečná a řadím ji do svého soukromého zlatého fondu toho nejlepšího, co jsem kdy ve filmech viděl. Tomu filmu je 41 let, ale úžasně funguje a zřejmě vždycky bude. Super! (05.10.2013)

Kriminální drama aneb drsně krvavá jízda sicilské mafie na území Spojených států, v jaké míře pravdivá, to neposoudím, já tam nebyla. Joe Valachi (nepříliš přesvědčivý Charles Bronson) porušil základní pravidlo mlčenlivosti (prostě práskač) v pokrouceném světě vnímání pojmů rodina, přátelství, úcta. Na druhou stranu Vito Genovese, extraligový všivák, v podání Lina Ventury dokonalý. (27.01.2020)

Môj zážitok z tohto filmu priamo úmerne klesá s výskytom Charlesa Bronsona na plátne. Ktovie, čo by z toho vzniklo, keby namiesto málo presvedčivého "Valachiho" bol človek, ktorý vie hrať a má charizmu. Ešte viac to vynikne pri skvelom Linovi Venturovi a zvyšku osadenstva... Keby namiesto Younga sedel na režisérskom kresle niekto zručnejší, keby v ten istý rok nevznikol gangsterský Opus Magnum? Keby...? Je to dobrý film, ale z takéhoto námetu sa dalo väčšou (producentskou?, režisérskou? hereckou?) "alchýmiou" dosiahnuť oveľa viac... 3,5*/5 (21.06.2013)