Závrať naruby

Tohle se Brooksovi celkem povedlo, z hlediska stylu tato parodie na Hitchcockovy filmy nedělá své inspiraci ostudu a je znát, že režisér skvěle ovládá filmové řemeslo a Hitchovo dílo má řádně nakoukané. Když se na některé scény podíváte bez ohledu na parodický kontext, zjistíte, že takhle by to Hitchcock prostě natočil, za což si Mel Brooks zaslouží nemalé uznání. Škoda jen, že ne všechny zamýšlené vtipy se Brooksovi povedly, některé jsou až moc laciné, jiné zbytečně natahované a celkově Závrať (a především divák) trpí pomalým tempem, kdy se mezi jednotlivými zábavnými momenty vyskytuje až moc hlušiny. Přes zjevné nedostatky se jedná o poctivou a funkční parodii, která je zároveň i vkusnou poctou Hitchcockově tvorbě a scéna parodující Psycho je přímo perfektní. V porovnání s nynějšími „pseudo-parodiemi“ (Disaster Movie, atd.) se jedná o nedosažitelný biják, který ale pobaví spíše zasvěcené diváky. 70% (16.04.2010)

Rozhodně to není zklamání, ale chvilkama se mi to zdálo příliš povrchní a v některých scénách až nevkusné. Je to tak trochu vážnější Brooks, i když takových filmů v repertoáru moc nemá. Rozhodně zajímavý mix známých scén mistra strachu A. Hitchcocka. Chvilkama humor vyzní do prázdna, ale u některých scén jsem se bavil....a to tak že u většinu. Tudíž 4 * naprosto oprávněně. --- Tak a teď položím Váš zvrhlý telefonát….co máte na sobě? (11.10.2006)

Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% (09.10.2006)

Podařená parodie na perly z dílny mistra Hitchcocka. Ale naštěstí nejen na ně. High Anxiety drží pohromadě sám o sobě a pobaví i diváky kteří mají o citovaných dílech jen letmou představu. Mě nejvíc rozesmály vtipy které Mel Brooks přidal navíc (auto Louis Vuitton, chlípný telefonát, kamerové průlety). To hlavní co mě uchvátilo byla ovšem Madeline Kahn. Má přesně ten správný mix krásy, osudovosti, zajímavosti a potrhlosti aby působila maximálně přirozeně a přitom směšně. (12.04.2012)

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)