Devět písní

Nepochopený art. resp. umelecké porno... Ťažko uchopiteľný film... resp. ťažko ho posudzovať ako film... Intímne a citlivé zobrazenie sexu jedného páru. Nie je to vulgárne, ale odvážne... Samozrejme, dá sa v tom hľadať zmysel ako v úvahe o vzťahoch - prirovnanie vzťahov, lásky k ľadovcu - keď sa časť oddelí zaniká a vzniká niečo iné... ale na to je to zbytočne dlhé... Inak geniálny ťah nazvať film 9 songov :))) (21.03.2007)

Lehce pornograficke, neb si nepamatuji jinyfilm krom porna, kde bych videla chlapa lizat zene kun*u a ta kun*a i jeho jazyk byl na kameře videt, tak jako skutecny vystrik chlapa na kameru... takze se nedivim, ze to nekdo povazuje za porno. Ja ne. To, co predvadi ti dva.. ta intimita, hravost, bezstarostnost, pudovost... slova, co me napadaji, protoze to nelze popsat slovy sex ci souloz. Skvela hudba, jen mi to tam uplne nezapadalo a Antarktida byla uplne navic. Ale protoze nektery sceny byly tak vystizne, ze jsem mela flashbacky do sveho mladi a ze to ve mne probudilo touhu to zase zazivat, tak proto 4* ... a ano ''Only unhappy people are bad dancers.'' (17.10.2010)

Na tento Winterbottomův projekt (nerad bych tu používal slovo film) mám podobný názor jako na Allenův pokus Melinda a Melinda. Stejně jako mi přišlo nefunkční prostřídávat komedii s tragédií, mi takové přišlo i střídání záběrů z koncertů aktuálně letících hudebních skupin s pornografií. Alespoň to má snesitelnou stopáž. (08.07.2005)

Podivně kontrastní až šmírácký vhled do soukromí jednoho páru. Předehra na koncertě a pak dohra v posteli. Mezi tím pár banálních slov a pohled na Antarktidu - bohužel si mě tato II (interrupted intimacy) kolem prstíčku příliš neomotala, spíš mě stavěla do pozice někoho nepatřičně přítomného (asi správně), většího smyslu v ní příliš nenacházím. Jako originální, bezdějový pokus, to však své osobité kouzlo má. 60% (12.11.2009)

A tohle mělo být co? ... Dva lidé, kluk a dívka, dlouhodobě nic jinýho nedělají, než že se neustále oddávají vesměs perverznímu sexu, mezi tím užívají drogy a po večerech chodí na koncerty. Regulérní porno scény, v nichž si ústřední dvojice i několik minut vzájemně olizuje a žmoulá v ústech genitálie, se střídají s písněmi z živých koncertů a dokumentárními záběry na Antarktidu. Asi Winterbottom zatoužil, abych u jinak pohodové hudby zvracel, já však raději využil možnosti rychloposuvu a zmenšování okénka přehrávače, aneb více scén na mě bylo prostě moc. Nejvtipnější a nejhorší je, že za touhle absurdní splácaninou můžete najít hlubokomyslný art, tak inteligentně se ten slepenec koncertu a tvrdého porna spolu s několika záběry na ledovou krajinu tváří. Můžete přemýšlet nad tím, jak jsou ti dva mladí v několika obyčejných scénách mimo sex a drogy symptatičtí, zatímco již za pár minut se opět vyžívají v úchylných choutcích. Můžete si v tom skrze voiceover a psaní knihy o Antarktidě najít filozofii života a myšlenky o hledání svého místa na Zemi. Můžete se domnívat, jak originální psychologickou studii vyprázdněného života a vztahu založeném čistě na sexu sledujete. Dokud si neuvědomíte, že by pro poskládání toho filmu stačilo z 90% natočit a splácat poloamatérské fan videa z koncertu, sérii akcí dvou lidí ve jménu tvrdého porna a random záběry z dokumentu o Antarktidě, a že to ani se zbylýma 10% jakžtak dotvářejícíma cosi jako příběh není v ničem příliš propracované. Bez onoho porna by mohlo být Devět písní celkem fajn nezávislou pocitovkou, takhle za to zneužívání dobré hudby a pěkných záběrů k podobným výtvorům neudělím ani tu 1 hvězdu. [15%] (19.05.2024)