Devět písní

Winterbottom se snažil o těžkou alternativu, ale ve své snaze natočit cosi nezvyklého pozapomněl na styl a finesu a tudíž vznikl jenom jakýsi ulepený paskvil s vizuálem lepšího domácího videa. Záznamy koncertů rockových skupin (navíc těch průměrnějších z UK) jenom posilují dojem, že rejža chtěl být zajímavý za každou cenu a navíc se mu to hodilo do krámu, protože těch devět písní mu natáhlo stopáž alespoň na hraniční celovečerní délku. Dvě hvězdy za všechno, co ve filmu souvisí s Margo Stilley. (05.04.2012)

"Zkoumat Antarktidu je skoro jako objevovat vesmír... Klaustrofobie a agorafobie současně. Jako když jsou dva lidé v posteli." - 9 Songs je velmi zajímavý experiment s formou, ve kterém Winterbottom boří klasickou dramatickou stavbu a místo věcí jako jsou příběh či děj je zde pouze následující schéma: mezi devíti koncerty různých stylů (i na nich) se schází mladá milenecká dvojice Američanky a Angličana, přičemž optika filmu je zaostřena hlavně na sex. Pokud se občas - mezi souložemi a koncerty - vyskytne nějaký rozhovor, je na něm (bohužel) znát záměrná improvizace, tj. sklouzává k banalitám (na které přece nemusíme chodit do kina :o). Ale co se zobrazení proměn a vývoje sexuálního vztahu týče, je film špičkový - zde se nálady nevyjadřují slovy, ale činy, a to velmi explicitně zobrazenými, skoro až na hranici hard porna. Jenže v tom je právě ten rozdíl mezi režisérem a protagonisty běžného porna a mezi Winterbottomem a jeho dvěma herci - ti jsou totiž talentovaní umělci, kteří si chtějí hrát a přitom třeba i něco hlubšího sdělit. - Pokud se vám Poslední tango v Paříži zdálo příliš umírněné, koukněte se na tohle! (07.05.2005)

Je libo kávu nebo spíš sex? Pěkně po ránu? Ona je bezstarostná, spontánní i bláznivá studující Američanka v Londýně. On v něm žije, jeho druhou velkou vášní je led, polární výpravy a Antarktida. Seznámí se na koncertě, vzápětí se milují, pak zase okusí hudební atmosféru, zase na to skočí, zase koncert, zase sex a tak dále, a tak dále. Velmi plodný chlapík (co se tvorby týče) Michael Winterbottom (a také těžko zařaditelný a nepředvídatelný tvůrce) zachytil drobnosti a prožitky v milostném vztahu, který tepe bez jasného scénáře, bez přítomnosti dramaturga, jen s totální autenticitou a bezprostřední atmosférou. Pomáhá jí ruční kamera i naprosto přesvědčiví herci, kteří se toho nebojí. Zvláštní kus pro zvláštní obecenstvo. Tentokrát se mezi něj zařadím. Místy působivé spojení hudby a intimity. Obsah totožný s tvrdou pornografií mi nijak nevadil (snad chápete, jak to myslím). Pocitová retrospektiva a jednoduchý umělecký experiment, který má styl. (30.11.2014)

Prečo je súčasná gitarová hudba v totálnej kríze a prečo sa už oplatí počúvať len elektroniku? Odpoveď na to dá zvedavému divákovi tento kúsok. Deväť gitarových skladieb, ako cez kopírák, ani jedna zapamätateľná melódia či hlbšia hudobná myšlienka. Sex ústrednej dvojice celkom zaujímavý, každopádne lepší ako tá hudba. A nie vždy v živote to tak musí byť, že... (17.12.2016)

V žádném případě nejde o porno (kdo 9 Songs takhle hodnotí, asi porna moc neviděl), na porno velice cudné, citlivé, decentní a proto prožité, zkrátka takhle nějak bych si představoval inteligentní erotiku. Do vkusu se mi trefila i hudba, kapely se mi líbily v podstatě všechny (a to jsem neznal ani jednu :-) ), záběry z Antarktidy byly taky hezké, ale tyhle tři základní složky mi nefungovaly jako celek a pokud se zrovna nesouložilo, nezpívalo nebo neletělo nad Antarktidou, neustále se mi vkrádala do hlavy myšlenka, zda se za civilností dialogů neschovává spíše bezradnost scénáristy. (18.05.2008)