Válka policajtů

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

„Klein vypadá naštvaně. S nepřáteli se nemáš bavit.“ - „Copak jsme nepřátelé?“ - „BRI kontra BRB, už léta.“ - „Nejsme snad jedna rodina?“ - „To jsou kecy.“ A o tom, jak moc velké kecy to jsou, se s hlavními hrdiny přesvědčíme dost razantně…MR 73 mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl podívat se i na další počin Oliviera Marchala. A v mnoha ohledech je mu Válka policajtů podobná. Opět jde o poměrně staromilské, depresivní krimi (nemyšleno ovšem zle, spíš naopak) s tématy cti, svědomí, lži a msty. Jako neznalý francouzských reálií jsem sice příliš nepochopil, jaký je rozdíl mezi BRI a BRB, ale na tom až tolik nesejde, jde tu o souboj někdejších přátel, kteří jsou sice oba dost rozdílní, přesto jejich metody a postupy mají jedno společné, nejsou tak úplně „čisté“. Depardieu se mi v (pro mě) netypické roli dost zamlouval, ačkoliv právě jeho postava si nese největší kaňku filmu, neb reakce na návštěvu starého známého byla opravdu hodně naivní. Jinak znovu převážně spokojenost a 4* navrch, nejspíš od Marchala ještě něco dalšího zhlédnu. (12.09.2021)

Nelítostný souboj o moc, slávu a profesní čest. Netroufal bych si psát o nějaké ryze francouzské oldschoolové krimi, protože Marchal hodně prvků v rámci modernizace žánru lehce zamerikanizoval (styl a užití hudby, flashbacky pro hloupé, prolínání dvou scén v reálném čase) a přitom to dobré z líhně kriminálek galského kohouta ponechal. Co však ryzí bylo, to jsou herecké výkony, kdy Auteuil neschová charisma ani za svůj nos a Depardieu je ukázková máma od selete, která obráží pohřby svých obětí v řadách kolegů a přátel. Tak to zkrátka vypadá, když někdo ví, o čem točí.. (06.12.2010)

Na začiatku som nevedel komu mám držať palce. Bolo hneď jasné, že Depardieu tu hrá bezcitného hajzla ktorý ide za povýšením i cez mŕtvoly blízkych, no ani Auteuil nepredstavoval úplne kladnú postavu. Dej si drží slušné tempo po celí čas a všetko smeruje k jasnému koncu. Napriek tomu až pred koncom ma tento film chytil, keď už karty boli rozdané. (24.01.2006)

Správny francúzsky policajt musí byť tvrdý, nekompromisný, musí fajčiť, alebo chlastať a srať na zákony a predpisy......Proste a jednoducho - sviňa. Už sú dávno preč doby, keď sa nosili uhladení a čestní "chlupatí". Psychoponor do myslí dvoch rozdielnych, aj keď veľmi podobných kolegov - policajtov. Záverečná pointa bola IMHO celkom vtipná ..... (10.12.2006)