Kráska v nesnázích

Presné zobrazenie českého národného charakteru. Chápem, že do zrkadla sa zle pozerá. Avšak také všeobecné kurevstvo, šmelina, závisť a chladné rodinné vzťahy sú našim západným bratom i sestrám všeobecne dosť blízke. Preto také ostré odsudky filmu - že o ničom, podpriemerné a trapné. Naopak: skoro o všetkom a veľmi výstižne. Nudné? Vôbec! Trápne? Áno - v takom tom pozorovacom zmysle skúmania hmýrenia sa ľudského hmyzu.. (09.10.2020)

Hřebejk ustoupil od tragikomických příběhů postaviček, které praktikoval už někdy od Pelíšků, a hraje na spíše klasičtější dramatickou strunu. Docela mu to jde, jen ten příběh není příliš zajímavý a neobsahuje žádný výraznější, extrémnější moment, takže rychle vyšumí a téměř nic nezanechá. Celé to hezky vypadá a jde rozhodně o lepší film, než jakým bylo předchozí protirasisticky agitující Horem pádem. Herci jsou dobří, body navíc dávám za poměrně naturalistický přístup a z toho pramenící přesvědčivé prakticky všechno (včetně neútěšných výsledných point). 7/10 (19.04.2008)

Scénář Petra Jarkovského neuvedl do nesnází krásku, ale Jana Hřebejka. Když se duet Jarkovský / Hřebejk soustředil na vykreslení doby a chování jednotlivých postav v té době, líbilo se mě to. Proto je velmi škoda, že v tomto filmu sleduji příliš mnoho nesnází hlavních hrdinů. Až se mě z těch nesnází začal postupně vzdalovat samotný příběh, který nakonec zmizel jako finance ve statním rozpočtu do neznáma. Naštěstí herci, zejména Jiří Schmitzer a Josef Abrhám zahráli bez nejmenších nesnází a zpěvačka Radůza mě svým hudebním doprovodem poslala pozvánku na její koncert. (09.04.2007)

Bylo mi z té Krásky trochu smutno. Cesta do hlubin duše její i všech byla zasypána množstvím slov. Nevěrohodných, nepřirozených, prázdných slov a tak jsem se někde v půlce přestala snažit ji hledat. Jen dvakrát jsem zarezonovala s postavou: poprvé když hodný Evžen konečně vystrčil drápky a pronesl k vyčuránkům klidnou, věcnou ale uzemňující řeč. Podruhé, když malinko vyšinutá přesto milující matka obhajovala svého syna - dík hereckému umu Emílie Vašáryové jsem tu cestičku na krátko zazřela. (18.11.2006)

Ach jo, tak těžký filmový podzim jsem si snad ani nezasloužil :-) Při sledování Krásky jsem si říkal, že vidím klasický "hřebejkojarchovský" film, dobře natočený, s řadou vynikajících scén ("setkání u záchodku," "víno+kola"), dobře vystavěné dialogy, ale jako celek mě to celé zajímalo opravdu postatně míň. Třeba Jiří Schmitzer je dobrý, ale zkrátka vyčňíval až moc. Celý snímek je nedotažený (a nikdo mě nepřesvědčí, že podobné scény třeba v Pupendu byly horší.) Za co tvůrce hodně obdivuju, je opět na prosto perfektní soundtrack a že mě jen při sledování filmu pořádně "praštil přes čumák!" Tohle musíme brát v potaz třeba jako to, že bychom měli znát tu báseň od Roberta Gravese. Protože kdyby byl film jako ta báseň, ohodnotím ho bez debat pěti hvězdami. Krásce uděluju 70% s vědomím, že se to při dalších zhlédnutích s největší pravděpodobností nezmění. Ještě co se týče zobrazení naší současnosti, dovolím si (z hlavy) citovat závěr recenze od Tomáše Baldýnského (snad mi to odpustí :-): "Krademe, podvádíme, lžeme. Ale souložit umíme dobře. Takže toho neúmíme zas tak málo." (02.11.2006)