Hříšní andělé

Vánoční film, se ženou pod stromečkem. A to myslím vážně! Kouzla Vánoc je v něm víc než v připitomělých pohádkách, socialistických veselohrách nebo v Rybovce (Missa solemnis Festis Nativitatis), či jiných westernech. Roztrhnout partu Rockyho Sullivana a Dead End Boys je vždycky těžší než rozstřílet partu samotných mafiánů. To dokáže jen Ježíšek Jerry Connolly a jeho věrní, k nimž se nakonec přiřadil i sám Rocky - nebo ne? (25.12.2023)

Další z řady gangsterských filmů třicátých let. Tentokrát se posunul koncept obvyklý v té době – ilustrace gangsterské kariéry nebyla klíčová, hlavní pozornost je věnována zločinecké postavě jako takové. Film se zabývá konkrétním obdobím jejího života (se stručným ozřejměním její minulosti) a reflektuje i její dopad na okolí jakožto vzorový negativní model ideálu pro mladou generaci. Tím se dostává do konfliktu organizovaný zločin jakožto nositel výchovy oproti náboženské výchově, která je zde prezentována jako naprosto neposkvrněná, čistá a jediná správná. V tom tkví jediné negativum filmu: je konstruován čistě s cílem ukázat, kdo je ten špatný a kdo je ten dobrý. V rámci těchto mantinelů je ale natočen výborně, a James Cagney v roli gangstera opravdu válí. (20.09.2009)

Jestliže na konci minulého století byli na světě dva herci, kterým mafiánství koukalo z očí (Robert De Niro a Al Pacino), pak ve 30. a 40. letech to byl jednoznačně James Cagney. Jeho výraz nenechal nikoho na pochybách, že opravdu není romantický hrdina. Film Hříšní andělé se zajímavě rozehrál, bohužel však ve druhé půli nemile zasáhla ruka cenzora, takže se film vyvíjí zcela proti tomu, co bychom očekávali. Je to promarněná šance, protože zde byl obrovský potenciál. I tak se jedná o gangsterku, kterou je třeba vidět. (21.05.2009)

Výborne rozvrhnutá gangsterka. Na jednej strane máte kšeftikára Bogarta ako bývalého parťáka Rockyho Sullivena, s ktorým sa za oplátku mlčania vyzradenia tajomstiev má po odpykaní trestu tento nepodarený právnik vyrovnať. A potom Jamesa Cagneyho, ktorý je tým mužom. Čiže film je perfektne strategicky usporiadaný - políčko po políčku, tempo je však naprieč deľbou charakterovej rytmiky mierne ukolísavé, ale drží sa svojich štandardov a najmä jasnozrivých posolstiev, ktoré tu majú až prorocké miesto. Nižšie hodnotenie sa dať ani nedá a aj to svedčí o univerzálnosti príbehu a jeho vysokej kvalite. Zaujmú postavy kňaza, osudovej ženy i necitlivého zúčtovania so zradcami, ale až na prvého menovaného tieto miesta nepôsobia na Rockyho ako tá jediná achilová päta. Korene zla sú v hĺbke duše parchantov silno vsugerované. Čiže o slabom mieste a relativizácii zločinov tu v tomto prípade ani nemôže byť reč. Angels with Dirty Faces sa na tieto oblasti s odvahou zameriava. (17.01.2017)

Tvorba gangsterských filmů v druhé polovině 30 let bohužel podlehla tlaku ze strany vládních institucí a křesťanských organizací. To mělo celkem neblahé následky, protože filmy se začaly točit velice černobílým, jednoznačným způsobem. Kriminálníky filmová tvorba představovala pouze jako odsouzeníhodné postavy, které v životě čeká buď smrt nebo dlouholetý pobyt za mřížemi. Oproti tomu vznikla řada snímků, které až nekriticky glorifikovaly práci policistů v boji proti gangsterské spodině (např. film G - men). Existovalo také plno nařízení, které režiséři a scénáristé museli plnit. Ve filmech např. nesměly být uváděny scény, v kterých muži zákona přímo umírají násilnou smrtí. Toto období se výrazně podepsalo i na kvalitě filmu Hříšní andělé. Je známo, že plno kontroverzních scén, které mohly pobouřit kritiky, bylo ve scénáři pozměněno. Výsledkem zásahů je nudný film. Proč nudný? No prostě rychle pochopíte o co hlavní postavě (knězi Connollymu) a potažmo celému snímku jde: ukázat, že zločin je špatný a nevyplácí se. Nic víc, nic míň. A dělá to tak přehnaně moralizujícím a průhledným způsobem, až je to směšné. Křesťanskému publiku, které se k hollywoodské produkci stavělo čím dál kritičtěji, je v něm jako laskavé pohlazení darována dokonalá duchovní postava. Kněz Connolly si totiž prošel stejným zločinným dětstvím jako Cagneyho postava, ovšem narozdíl od ní nastoupil cestu pokání a stal se z něho sluha Boží. V průběhu filmu se Connolly promění z pasivního nesmělého diváka zločinné činnosti ve svém okolí na udatného bojovníka proti gangsterům a korupci. Nehledí na možné následky. Je neúplatný. Je prostě dokonalost sama, pravý hrdina. Věřící si museli nadšením drtit růžence... Příběh na konci vygraduje extrémně moralizující (až patetickou) scénou z vězení, která je sice geniálně natočena, ale v mých očích definitivně film pořbila. Angels with Dirty Faces je ta nepřeceňovanější a nejnaivnější gangsterka, kterou jsem kdy viděl. Představuje skutečně "vrcholné" dílo společensky výchovných filmů druhé poloviny 30 let. Zlatý Veřejný nepřitel nebo Malý césar... (15.07.2005)