Vražedná terapie

„Kde žiješ, Simon?“ – „V slabých a zranených.“ Fuj, to zas bolo. Konečne po dlhom čase poriadny dospelý horor s atmosférou. Pritom ale minimálne prvú hodinu nič hororové neuvidíte. Vlastne ani potom resp. nejedná sa o druh hororu, v ktorom by vystupovali... neviem to napísať bez prezrádzania. Americký režisér a scenárista Brad Anderson (Mechanik, Transibírsky expres) nakrútil príjemne pomalý - až nepríjemne atmosférický - komorný horor o partii robotníkov, ktorí rekonštruujú starú budovu (výborný je predovšetkým Škót Peter Mullan ako šéf partie, ale potešil ma i David Caruso, ktorý ma ešte nikdy predtým v ničom nepotešil). Jedinečné prostredie gigantického komplexu bývalého blázinca robí svoje, je to dokonalé prostredie pre horor. Rozprestiera sa do desivej výšky a hĺbky a nachádza sa na obrovskom, verejnosti uzavretom pozemku. Len chlapi, hektáre mrazivo tichého, v rôznom štádiu devastácie sa nachádzajúceho komplexu - a tajomstvo. Tajomstvo nesmie v dobrom horore chýbať. Koniec mi pripadal aj po viacerých pozretiach v niektorých momentoch jemne nezrozumiteľný, ale i tak som bol príjemne prekvapený a určite dávam 4*. (28.05.2011)

Zvláštní film postavený na paradoxu, že ač se jedná o horor, formálně se k žánru přiblíží víceméně jenom jednou scénou. Andersonova práce s mícháním diváckých pocitů spočívá někde jinde. Dobře zvolená digitální kamera, stísněné kulisy bývalé psychiatrické léčebny a vzájemné vazby samotných protagonistů mu slouží k tomu, aby vytvářel neskutečně zlou atmosféru, v níž jsem se sice necítil napjatý jako struna, ale po dojetí závěrečných titulků jsem byl zdeptaný, jako bych právě z onoho místa zla vyšel… živ a zdráv, ale navždy poznamenán. (26.08.2007)

Bohužel jsem během filmu nenašel nic, co by ho tahalo z průměru. Digitální kamera je inovace a ne úplně plus, ale každopádně jde o snímek, kde mi nevadila tolik. Normálně jsem její velký odpůrce. Mám rád tyhle "komorní" snímky, co se počtu postav a "rozmanitosti" prostředí týká. A právě proto, byla očekávání vysoká. Spíš než celovečerní snímek mi vše přišlo, jak malý televizní pokus. Rozhodně ne špatný, jen ničím vyjímečný. Prostředí bývalé psychiatrické léčebny vždycky bylo a bude vděčným tématem. Trošku příměsu hororu to má, ale rozhodně neočekávejte lekačky a mé oblíbené zakrývání očí před zlou scénou. Nejdřívě mě trošku zarazilo, že film se stopáží 100minut začíná velmi dlouhými kecacími scénami, jenže ono je to na nich postavené skoro pořád. Budování napětí pomocí rozhovorů a postupné barvení charakterů? Proč ne? Jenže ono pořád "Digitální kamera? Proč ne? Psychiatrická léčebna? Proč ne? Poenta? Ale proč ne? Zkouknout snímek znovu? PROČ?" Bohužel, očekávání nenaplněna. (24.07.2009)

Nemám rád strašidelné domy, opuštěné psychiatrické léčebny a špatné vzpomínky. Stejně jako u mnoha dalších horrorů se rovnou dostaneme do děje a po chvilce už začínáte cítit mražení v zádech. U mnoha filmů jsou naštěstí oddychovky, jenže to vám Session 9 nenabídne. Budete mít mražení v zádech až do konce a při závěrečných titulcích se teprve uvolníte, takže bacha na křeče! V prvních minutách jsem byl zaskočen hereckým obsazením seriálových star CSI, ale časem jsem si na jejich jiné role zvykl. Největší počet hvězdiček zabírá zvuková a hudební část, která je perfektní a díky ní má film tu správnou atmosféru. Ani se tu nemusí budovat napětí pomocí času, k tomu poslouží hudba (i když asi taky souvisí s časem). Jen pořád nechápu jak se jim daří vždycky vytvořit, aby hlasové nahrávky měli přesně tu správnou strašidelnou nahrávku. Režisér Brad Anderson je tvůrcem filmu Mechanik? Dlouho mi to jméno vypadlo z hlavy. Doposud jsem viděl jen jeho celovečerní film Mechanist a pár seriálových dílů. Teď vím, že tenhle žánr je jeho koníčkem a že ho dokáže ovládat. Uvidíme, jak dopadne jeho zatím poslední kousek Transsiberian. (30.12.2008)

Opuštěná psychiatrická léčebna je vždy vděčné prostředí pro pořádný horor a Session 9 není výjimkou. Skupinka dělníků, z nichž žádný není vyloženě sympatický charakter, spojí síly, aby zrenovovali chátrající budovu, když tu se začnou dít podivné věci... Krása Session 9 je v tom, že buduje temnou a tajemnou atmosféru cihlu po cihle, nepomáhá si žádnými lekačkami ani přehnanou brutalitou a to funguje báječně. Úroveň strachu sice nedosahuje levelu, při kterém samovolně úniká moč, ale atmosféra je konzistentně vynikající. Samotný závěr možná podráží nohy realistickému vyznění díky mysteriózním prvkům, ale aspoň není jednoznačný, ani doslovný. Film donutí diváka k zamyšlení a snad umožňuje i více interpretací. 8/10 (13.08.2012)