Casablanca

Kultovní, skvělé a troufám si tvrdit, že i nestárnoucí válečné romantické drama s charismatickým a vynikajícím Humphrey Bogartem v hlavní roli. Za pozornost však stojí také půvabná Ingrid Bergman a nezaměnitelná atmosféra tohoto snímku, na kterém se dle mého zub času pěkně obrousil, ne-li přímo zlomil. Casablanca mi přišla i po těch letech atraktivní svým komornějším zpracováním (film Mít a nemít z roku 1944 je ještě mnohem komornější a tento Curtizův počin mi jej hodně připomínal), napětím, ale i romantickou linií a drobnými dějovými zvraty - ať jsou předvídatelné více či méně. Být Casablanca barevná, tak pro mě možná ztratí jedno ze svých velikých kouzel. (29.12.2011)

Švédka Ingrid Bergmanová, Angličani Claude Rains a Sydney Greenstreet, Němci Conrad Veidt, Peter Lorre a Hans Heinrich von Twardowski, Ital Paul Henreid (hrající Čechoslováka s maďarským jménem), Francouzi Madeleine Lebeau a Marcel Dalio... a mnozí další pod vedením maďarského režiséra Manó Kertésze Kaminera. Co může být hollywoodštější klasikou? Papírem šustící romance, která si díky osudu stala něčím mnohem víc. Snad právě pro ten paradox, jakým se exulanti zamíchali do příběhu o exilu. (04.02.2009)

K dílu jsem se dostal úplně náhodou, a to kvůli filmu Zahraj to znovu, Same, který bych rád zhlédl a vzhledem k jeho obsahu se jevila projekce Casablancy jako žádoucí. A jsem tomu rád, protože jde o moc pěkný kousek. Jistě, někdo ho bude brát pouze jako sentimentální lovestory Humphrey Bogart - Ingrid Bergman (+ Paul Henreid jako doplnění milostného trojúhelníku) na pozadí druhé světové války. Ale tímhle uchopením by potencionální divák o hodně přišel, protože dění v Casablance je ještě s přihlédnutím na dobu vzniku filmu (1942!) dost podstatné. Střet několika národností, názorů a charakterů je velmi zajímavou studií tehdejší doby. A ostatně i humor snímku, který bych zde před zhlédnutím filmu ani moc nečekal, je ve formě narážek na tuto situaci. Ale i pro ty, které historie nezajímá či ji záměrně ignorují, film nabízí pořád kvalitně zpracovaný romantický příběh lásky, která nemohla být zcela naplněna a jeho hlavní protagonisty, zvláště výborného a přesného Bogarta, stojí zato sledovat. Popravdě řečeno, nejsem žádným obdivovatelem Ingrid Bergman (alespoň zatím ne), nic jiného s ní asi ani neznám a být na jejím místě jiná herečka, možná bych jí ty slzy třeba i věřil. Každopádně konec jsem nečekal a možná mě i potěšil (vybarvení se jedné postavy v novém světle) víc, než kdyby to skončilo jako klasické hollywoodské dílo. Silné 4*, k plnému počtu mi, jak jsem už psal, chyběla lépe obsazená hlavní herečka, která by mě donutila více fandit vztahu mezi ní a Bogartem (takovou Audrey Hepburn bych si na jejím místě dokázal představit, ale to bohužel nešlo a došlo k tomu až o 12 let později v Sabrině, škoda :-( ). "Carle, ať major dostane pěkný stůl blízko dam." - "Už jsem mu dal ten nejlepší. Jako Němec by si ho stejně vzal." Zajímavý komentář: GilEstel (22.10.2011)

Zajímavé, že? Nejbanálnější a zároveň ten nejvěčnější z možných příběhů, vyprávěný na pozadí druhé světové války kdesi v Africe. Jenomže vše je tak perfektně vybalancované na hranici snesitelnosti, že třeba i díky občasnému inteligentímu humoru, slupnete film jako malinu. Příkladem takového podobného snímku budiž Titanic :-) (10.01.2007)

Protože tady všichni tenhle film spíše shazují, musím ho já trochu pochválit. Moje očekávání rozhodně nezklamal (což se například o takovém "božském" Občanu Kaneovi rozhodně říct nedá). Z Casablanky navíc cítíte takovou zvláštní "prvorepublikovou" atmosféru (možná je to tím, že jeden z hlavních hrdinů má být Čechoslovák;)), která vás opravdu dokáže chytit za srdce. Navíc byl film natočen v roce 1942, tedy v době, kdy ještě nacistické Německo mělo ve válce stále navrch, a pokud si tento fakt při jeho sledování uvědomíte, dostává pro vás hned nový rozměr. (20.04.2006)