Casablanca

Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. (20.10.2007)

Jakže to tvrdí někteří kritici a občasné ankety ? Nejlepší film všech dob ? No, nevím, nevím. Není to špatný film, je to milé, chvílemi veselejší, chvílemi smutnější, hrají tam dobří herci, ale že by mě to přivádělo do extáze, to tedy ani náhodou. Do nejlepšího filmu všech dob tomuhle dílku chybí hodně. Možná mě za to někteří budete chtít kamenovat, ale já si za tím stojím. I když vím, že do mrtvol se nekope. (24.07.2002)

We´ll always have Paris. Viděla jsem ji popáté. Včera poprvé na velkém plátně. Filmová loď vplouvá do přístavu jménem Casablanca, láska vchází do Rickova American Café, dialogy jiskří na pozadí válečných zvěrstvev, která jsou tak blízko... ale jakoby za oponou. Když politika vstupuje bez zaklepání do lidských osudů, známé omnia vincit amor neplatí. V kině to najednou přestala být " ta legendární" Casablanca, ke které apriori přistupujeme jako k stříbrným příborům, které obdivujeme ve vitrině, ale nepoužíváme k jídlu...Zázračně se proměnila, najednou kalnedář ukazuje rok 1943, odkládáme klobouk a promítač právě pustil neobyčejný film o ideálech, za které stojí bojovat. Cynický Američan je v hloubi duše sentimentální, oportunistický kam-vítr-tam-plášť Francouz v srdci patriot, éterická norská víla tvrdá jako křemen, Němci si bez vyzvání sedají k nejlepšímu stolu a Čechoslovák snoubí hrdost a odvahu. Velký svět v malém městě, kde tři už jsou společnost. Curtiz upsal duši ďáblu, ale vyplatilo se. Casablanca nestárne. (13.06.2007)

Tak už mám za sebou i tohle kultovní dílo. Nice. Really. Povedený romantický snímek, který v uprostřed minulého století zřejmě chytal spousty slzy romantických dušiček :-) No, mé nedostal, protože to skončilo přesta tak, jak jsem chtěla. Jen mi občas přišlo, že Ingrid Bergmanová sem tam přehrávala a musela jsem se nad tím pousmát, což zřejmě trochu zkazilo celkový dojem. Ale proč ne. Pro filmové maniaky by to měla být povinná četba. (17.03.2009)

Legendární příběh o nehynoucí lásce, který se stal základním stavebním kamenem všech romancí a milostných příběhů. Ani po 65. letech na mě film nepůsobí vůbec zastarale a příběh je podán s velkou noblesou a to i přesto, že působí poněkud kýčovitě. Humphrey Bogart, Ingrid Bergman i Claude Rains podávají nadstandartní výkony a i když všichni odehráli celou řadu jiných možná i lepších rolí, tak jejich nejslavnější jsou bezesporu právě tyhle. Kdo neviděl měl by rychle napravit, protože právem je film považován za filmovou klasiku, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek filmů. Snímek, kterému vzdal hold i takový režisér jako Woody Allen ve svém Play it again, Sam....... (01.04.2008)