Casablanca

"Jsem jen chudý úplatný úředník." Filozoficky zaujímám neutrální postoj k čemukoli, stejně jako profesionální cynik Rick Blane, ale jeho výjimky potvrzující pravidlo jsou poněkud jiný - alkohol a Ilsa. On mohl prožít druhou světovou válku v poklidu svýho baru v Casablance, ale místo toho konečně zaujal postoj ke světovýmu dění, přičemž mne donutil zasednout na dřevěnou židli pravěkýho kina a, s připitomělým výrazem ve tváři, se kochat tím nejkýčovitějším filmem světa. (17.06.2012)

"I'M A DRUNKARD." ----------- Keď nacisti obratne trhali Európu na kúsky, v Hollywoode sa nezaháľalo ani na moment. Tam sa tvorila klasika za klasikou, vrátane kráľovnej klasík menom Casablanca. Osobne nie som veľkým fanúšikom čiernobielych filmov, nikdy som si ich vyslovene neužíval, až som si myslel, že chyba je vo mne, príp. v obrovskom časovom rozdiele (alebo vekom). Casablanca na čele s Bogartom ma však presvedčila o opaku, pretože tú som si vychutnával plnými dúškami. Každý záber, notu, vetu. Neviem si celkom presne predstaviť, aký to musel byť pocit vidieť tento film v čase vydania, ale určite minimálne 75x lepší ako teraz. (07.01.2018)

Vadilo mi to naivní politické pozadí a nefunkční chemie ústředního dua. Ač Bergmanovou mám dost rád tak zde vůbec nepůsobí přesvědčivě a uvěřit Rickovi s Elsou, že jsou spojeni osudovou nesmrtelnou láskou snad ani nejde. Holt Bogart v mých očích vždy patřil, patří a patřit bude k Bacallové či Grahamové. Kvalitní, ale v rámci "bogartovek" přeci jen spíše standardní. (21.01.2005)

Čekal jsem úžasné filmové dílo, ze kterého nebudu moci spustit zrak a to jsem také dostal. Kdyby se jednalo pouze o "obyčejný romantický příběh...", což je zřejmě jediný zásadní postřeh, který si z Casablancy odnesl můj blízký známý Styxos (nic proti tomu!), pochybuji, že by mohla ve filmové historii zastávat tak výsadní postavení, těžko by jí věnovali erudované články psavci jako Umberto Eco a těžko by se proslavila svou hravou nevyhraněností v žánrovém škatulkování. Casablanca je dílo geniální. Dílo, na kterém bylo lze možno opěvovat téměř vše. Stylisticky čistou režii, krásnou a pečlivě rámovanou černobílou fotografii, herecké výkony, hudbu a zvláště svůdnou mnohovýznamnost, která se skrývá nejen za břitkými replikami, ale v každé jednotlivé scéně, v každém obrazu, gestu a prchavém dojmu. Osudový film s (ne)přehlédnutelnými přednostmi na (ne)přehlédnutelných místech. (09.02.2009)

Tak už mám za sebou i tohle kultovní dílo. Nice. Really. Povedený romantický snímek, který v uprostřed minulého století zřejmě chytal spousty slzy romantických dušiček :-) No, mé nedostal, protože to skončilo přesta tak, jak jsem chtěla. Jen mi občas přišlo, že Ingrid Bergmanová sem tam přehrávala a musela jsem se nad tím pousmát, což zřejmě trochu zkazilo celkový dojem. Ale proč ne. Pro filmové maniaky by to měla být povinná četba. (17.03.2009)