Vyvrženci pekla

Zajímalo by mě, jestli Zombie počítal s navázáním na 1000 mrtvol, už když přidával otazník k nápisu "The End". Na každý pád se nezastavuje, neohlíží, pálí mosty a jede dál. Co zobrazovala jednička, netřeba opakovat a posouváme se k zase dalším hororovým subžánrům. Je to opět velmi sebereflektivní, i když méně černohumorné. Víc utržené z řetězu, ale zároveň méně přeplněné nápady, spíš rozvíjející jeden konkrétní. Závěr silný, ale jinak než minule - tentokrát nejde o kvantitu násilí, ale kvantitu nenávisti a agrese. Intenzivní zážitek, který překračuje hranici hororové zábavy a ke konci se stává nepříjemným. (03.11.2013)

„Páni, urobíme to, prečo sme sem prišli.“ Toľko adrenalínu a filmárskeho talentu, ktorý je natrieskaný v prológu, sa väčšinou nevidí v celom filme. Danny Trejo, „Seriem ti na Groucha!“, Ken Foree, William Forsythe, „ten zasratý kapitán Spaulding“ a Rod Zombie v úžasnom tempe a s nenapodobiteľnou atmosférou nielen 70. rokov dravo pokračuje tam, kde nemali odvahu tvorcovia TEXASKYCH MASAKROV MOTOROVOU PILOU. Markíz DeSade by trpel permanentnou erekciou. (05.06.2006)

Pokračování House of 1000 Corpses je v úplně jiném duchu než Zombieho debut. Předně: Není to horror (což první film určitě byl). Od začátku sledujeme zabijáckou rodinku na útěku před zákonem, jenž představuje pološílený šerif, posedlý touhou pomstít bratrovu smrt. Ale Devil's Rejects není ani road movie, jak by se dalo usuzovat. Více než Easy Rider evokuje nejbrutálnější momenty z Tarantinových filmů, a žánrově se nejvíc blíží jakémusi druhu úchylného westernu. Bezstarostná jízda je připomenuta jen záběry u závěrečných titulků a podobnou hudbou. (Při výběru dobových songů prokázal mimochodem Rob Zombie velmi vytříbený vkus.) Zpomalená sekvence v závěru evokuje osudové okamžiky snímků jako Bonnie & Clyde, Butch Cassidy & Sundance Kid, Thelma & Louise nebo Mladé pušky. Ovšem Vyvrženci pekla jsou daleko úchylnější než všichni rebelští antihrdinové z těchto filmů. Snad jen párek hajzlíků z Natural Born Killers se jim může rovnat. Ale Vyvrženci jsou přece jen trochu jiná (comicsovější?) sorta. Zástupce zákona, toužící po jejich hlavách, je zase daleko šílenější než šerifové ze všech zmíněných klasik dohromady. Svou umanutostí nejvíc připomíná čmuchala z Bonnie & Clyde (a stejně jako on také vyslýchal jednu ze zajatých členek bandy) ... Pomineme-li morální profil "hrdinů", k nimž lze i tak cítit jisté sympatie, bereme-li je s nadhledem (jediný správný postup), pak největší slabinou filmu je jeho nedotaženost. Jednotlivosti, které na první (letmý) pohled vypadají úžasně, při bližším kritickém zkoumání celku neobstojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že Zombie nedostal ze svého námětu na plátno vše co mohl, lépe řečeno tak jak mohl. Vzrušující scény jsou směřovány poněkud do ztracena, a téměř žádná z nich není uspokojivě vygradována. Pocity kloužou po povrchu - jen máloco se dokáže zažrat pod kůži nebo trefit takzvaně do černého. I vtipnost je zde diskutabilní (samozřejmě až na moment, kdy šerif a jeho zástupce zjistí, že Kapitán Spaulding je postava z filmu bratří Marxů: "Přiveď sem toho kritika. Musíme z něj dostat všechno co ví o bratrech Marxech, a hlavně o postavách, které hrál Groucho!"). V mých očích Rob Zombie nesplnil příslib daný Domem tisíce mrtvol. Přesto nad ním nelámu hůl. I z Devil's Rejects lze totiž poznat, že je to nadějný tvůrce. Počkám si na jeho třetí film. Ten rozhodne. (12.09.2006)

Filmová láska na první pohled, Zombieho intenzivní buranská krasojízda tří vyvrhelů z pekel. Oproti jedničce velmi jiný film (celkový feeling, provedení, v podstatě nehoror) a opět naprostá dokonalost, vlastně ještě o chlup větší. A když už si myslíte, že je po všem, přijde v mých očích jedna z nejlepších závěrečných scén všech dob ("Free Bird"), kde už je vám těch bastardů dokonce na plný čáře líto(!). Můžu vidět nekonečněkrát. (x) (31.10.2011)

Film o jedné moc fajnové rodince, ve kterém vystupuje klaun či třeba i Groucho Marx. Přímo tak žadoní o projekci v kruhu nejbližších. Abyste pak mohli sledovat kdo z členů rodiny odpadne jako první, druhý... Rob Zombie totiž dokazuje, že je regulérní magor. Ovšem talentovaný. Natočil cosi na pomezí mnoha žánrů. Ale to cosi je stylové, nekompromisní, na těch správných místech vtipné a v podstatných rolích skvěle zahrané. V těch vedlejších je to spíše na bázi "já na kámoše, kámoš na mě", takže tam to místy nepěkně dře. Režijně je Rob hračička, který se nenechá příliš omezovat rozpočtem. Vypadá to jako první komiksový Preacher, akorát bez té nadsázky. Atmosféra je tak správně dusná a prašná, až je jak vystřižená z pohraniční McCarthyho trilogie. Přesto vše jsem celý film přemýšlel zda straní šerifovi, vyvržencům či se snaží být nestranný. Za co však Zombiemu tleskám je, že mě dokázal znejistět. V každém druhém filmu uvidíte větší úchylnosti i neskonale větší porci násilí. Ovšem snad jen v pozapomenutém Henrym (a jedné scéně ve Fincherově Zodiackovi) bylo filmové vraždění tak "reálně" znepokojivé. Pár chyb se tu najde, ale všechny je naprosto přebíjí výkony tria Haig, Moseley a Forsythe. Ty snesou ta nejpřísnější měřítka. A to nejen v rámci žánru. Což ostatně platí o Vyvržencích pekla i celkově. PS: To o výkonech platí pro originální znění. Tuzemský dabing zůstal věrný distribučnímu názvu a je vskutku jak vyvržený přímo z pekel. (25.06.2008)