Nebezpečné myšlenky

V pubertě mě tento film doslova uchvátil, chytil za duši, možná i ovlivnil. S odstupem více než 10 let mě prudce zklamal. Zase ta myšlenka, kdy se bílé učitelce podaří zcela nemožné, oslovit a zkrotit národnostně smíšenou a sociálně slabou třídu. Je jednou z mnoha či jednou z mála? USA opět o sobě podávají falešný obrázek, diskriminují a zase diskriminují. Zákon ulice je víc než zákon psaný. Holý život je víc než středoškolské vzdělání. Samotným teenagerům v celém filmu chybí motivace, jejich inteligenci udusává chudoba ekonomická a emoční. Michelle Pfeiffer z nevědomosti naráží na překážky, než zjistií, že je třeba nějakým způsobem pozitivně oslovit kápa celé třídy, který však ke konci filmu umírá. Mohl žít, kdyby splnil základní pravidlo a to že na dveře ředitele se klepe. On nezaklepal a vešel. Nebyl vyslyšen pro porušení onoho pravidla a možná proto zemřel. Každý má možnost volby, jak deklaruje film. Hudba je asi na celém snímku to nejlepší, Gangstar´s Paradise nemá chybu, stejně tak pouliční taneční přehlídka černošského komparsu. (10.02.2008)

Výchovný přesah z 90. let zůstal, akorát realita už se posunula. Nebezpečné myšlenky se v zobrazení problémových žáků ze sociálně slabých poměrů či vyloučených komunit drží nohama na zemi, tudíž to nejsou kriminálníci nebo nezvladatelné živly, chtějí chodit do školy (učinili tu volbu); vzdělávat se, pokud je dobrosrdečná, empatická učitelka zaujme, motivuje a poupraví osnovy. Bývalá mariňačka, výborná Michelle Pfeiffer, se mnohými naivními klišé (docela si říkajícími o parodii – nějak jsem tu Bláznivou školu nemohl dostat z hlavy :)) rozhodit nenechá. (06.02.2023)

Devadesátky se vším dobrým i vším špatným. Zatímco u spousty snímků z dané doby mnohé funguje spolehlivě i po téměř třiceti letech, v Nebezpečných myšlenkách je nedostatků překvapivě dost. Michelle Pfeiffer má za sebou službu v americkém námořnictvu, takže by šichta u bujaré třídy neměla představovat nijak velký problém. Nebyla ale snad tolik naivní, aby se domnívala, že v lavicích bude zrovna na téhle škole sedět věděníchtivá mládež. Pár študáků mělo pletky s policií, jiní poznali nemilosrdné zákony života. Tvrdohlavost učitelky, kus štěstí i touha scenáristy nakonec způsobí, že žactvo začne roztávat. Celé je to ale poměrně rychlé (myslím to roztávání), naivní i dost prosté. A nikterak poutavé. Skladba Gangsta´s Paradise a samotná Pfeiffer sice místy dokážou malé zázraky, ale jinak kloužeme po průměrné látce s minimem napětí a zajímavosti. A vlastně i atmosféry. (26.06.2024)

Keep spending most our lives. Livin' in a gangsta's paradise. Been spending most their lives. Livin' in a gangsta's paradise. We keep spending most our lives. Livin' in a gangsta's paradise. We keep spending most our lives. Livin' in a gangsta's paradise. Coolio a jeho hit let 90. a Michelle Pheiffer (kterou mít na základce za učitelku, tak bych asi chodil věčně s vycákanýma trenkama) se svými proslulými symetrickými lícními kostmi v negerském ráji střední školy plný nezvladatelných kryplů překvapivě černé pleti. (30.01.2018)

„Vždy máš možnosť voľby.“ – „Nie tam, kde žijem.“ Kto tvrdí, že je to trochu tvrdší remake Pánu učiteľovi z lásky s Poitierom... možno ani nie je ďaleko od pravdy. Aj keď to zároveň blbosť. Nebezpečné myšlienky vedia, kto sú, akú majú tvár, koho chcú osloviť, idú si za svojím a neobzerajú sa na to, čo si o nich kto pomyslí. Je im to jedno. A to je dobre. Už úvodné logo pomaľováva jedna z najlegendárnejších filmových pesničiek 90. rokov: geniálne Gangsta´s Paradise. Ktoré keď počujem, okamžite zimomriavky. Cooliov hit predáva snímku na jednotku a dokonale ju charakterizuje. Drsné ako ponurá ulica, ktorá neberie ohľad na vaše sny a ak sa dáte, okamžite vás rozdupe a skončíte ako feťácka socka alebo v base. Zlé sociálne podmienky, neustála prítomnosť kriminálnych živlov, rezignácia mladých ľudí na dobrú budúcnosť. Ak aj chcete z bahna vybŕdnuť, spravidla vás ku dnu stiahnu paradoxne priatelia, alebo vlastná rodina, ktorá to berie tak, že z básní sa neuživíte. Je to samozrejme stále „iba“ americký film, takže si stačí obliecť drsňácku koženú bundu a razom je z vás miláčik triedy, ale v rámci možností je otepľovanie vzťahov poňaté realisticky. Scenárista Ronald Bass mal doma Oscara za Rain Mana a je to poznať. Nevidí svet čierno-bielo, nie všetko sa skončí dobre a často je chyba nielen na strane žiakov, ale i školského (a iného) systému, ktorý to s nimi vzdal. Ku koncu majú Nebezpečné myšlienky slušný dopad na diváka, ktorý sa postavám dostal pod kožu. Film je chytľavo obsadený. Dzundza je ťažká váha nielen doslova, ale i odzbrojujúcim, nákazlivým prejavom. Ale hlavnou hviezdou je samozrejme Michelle Pfeiffer. Zahrala si tiež vo videoklipe a neviem sa zbaviť pocitu, že v ňom bola elektrizujúcejšia a strhujúcejšia, ako vo filme. Vo filme mi mariňáčku nepripomínala. V klipe áno. Vo filme mi pravdupovediac pripomínala skôr "tetu" (čo je dosť zvláštne, keď uvážime, že vtedy nemala ani 40). Je prekvapivé, že túto komornú a lacnú drámu produkovalo satanské duo Bruckheimer/Simpson. Vycítilo atraktívny potenciál a malo pravdu: na prvý pohľad skromný a nenápadný film za 23 miliónov na celom svete zarobil nekompromisných 180.  Jednalo sa o posledný Simpsonov film; v roku 1996 zomrel a Bruckheimer sa následne utrhol z reťazí a začal robiť najdrahšie hollywoodske megahity (Con Air, Piráti Karibiku). Ak to chcete drsnejšie, vyskúšajte Paragraf 187 so Samuelom L. Jacksonom. (12.12.2004)