X-Men: Poslední vzdor

Ratner vykastroval v prvních dvou dílech pečlivě budované vztahy postav, několika z nich existenci šmahem ukončil, a cestu kupředu si razí téměř výhradně pomocí vizuálních efektů a hromotluka Juggernauta. Víc mi v hlavě nezůstalo. Pravda, Magnetova fatalita s Golden Gate Bridge nebo "smuchlování" a odhazování auťáků na dálku vypadá výborně. Jinak všechno vyčpělo na průměrný akční film se samoúčelným a série X-men nedůstojným scénářem. 210 miliónů dolarů(rozpočet)/459 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (03.10.2006)

Ne tak emotivní a takřka dokonalé jako první díl a ne tak comicsové a ucelené jako díl druhý, přesto i přes změnu režiséra adekvátně x-menovské a nezaměnitelné. Wolverine s tváří tradičně nabroušeného Hugha je sázka na jistotu a nelze se divit tomu, že zůstal hlavní postavou. Ostatní za ním tentokrát až překvapivě zaostávají, což zamrzí zejména u tolik upřednostňované Storm, od které se žádného nového překvapení nedočkáme. O to větší škoda je pak nerozvinutí velmi zajímavých postaviček v pozadí v podobě Angela a zejména Kitty. Před Singerovým odchodem se slibovalo velkolepé finále celé mutantí ságy, což se nakonec překvapivě nekoná. Neměl jsem totiž pocit, že bych sledoval poslední díl, spíše snad jeden z finálních. Po prvních pár projekcích jsem hodnocení vlivem mojí lásky ke škole pro nadanou mládež viděl v extrémních výšinách, protože jsem po tříletém natěšeném čekání a následném strachu z výsledku cítil spokojenost s cestou, kterou se Ratner vydal. S odstupem to ale taková sláva není, hlavně kvůli zbytečně slátanému scénáři. Pro díl, kde se skloubí dvě velké zápletky v podobě řádění Phoenix a léku na mutaci, je škoda zahodit takové eso v rukávu jakým je Juggernaut. Jeden ze slavných záporáků ze stránek komiksu mohl být tahákem dalšího dílu, takhle je jen řadovým nevýrazným pěšákem. S odstupem a porovnáním se zbývajícími i budoucími díly je pak potřeba přiznat, že se skutečně jedná o nejslabší dobrodružství Dětí atomu. Naštěstí to pořád znamená jasnou výhru. 70% (04.06.2006)

Mne to v prvom rade príde strašne ponižujúce v tom zmysle, že to brutálne zhadzuje predchádzajúce dva (skvelé) diely. Dôležité postavy odchádzajú v neveľmi ikonických scénach a často je ich odchod banalizovaný. Dve postavy boli v jednotke a dvojke síce nepriatelia, ale bývalí priatelia a i ako nepriatelia sa navzájom rešpektovali, no keď v trojke jedna z nich umrie, druhá to vezme s takým pokojom, akoby minulé časti neexistovali. Magneto vnímal Mystique v jednotke a dvojke ako dcéru (milenku?), v trojke ju behom dvoch sekúnd bez zaváhania hodí cez palubu s tým, že šak čo už, nech ide preč. Alebo Rogue: jedna z najdôležitejších postáv jednotky je v trojke zjavne len preto, aby v nej bola. Akcie je veľa a nie je úplne zlá, ale zároveň sterilná. Ako celý film. Na facku sú aj CGI, hlavne Angel je neuveriteľný. Jean Grey ma nebavila už v minulých častiach a v tejto má zatiaľ najväčší priestor – a je to čistý horor, Famke Janssen je fakt hrozná, nesympatická herečka. Nové postavy sú úplne mimo, jednému napr. useknete ruku a behom SEKUNDY mu dorastie nová; to ide absolútne proti realistickému štýlu Bryana Singera. Juggernaut, môj miláčik z komiksov, je tu za totálne hovädo s tvárou nemožného Vinnieho Jonesa v ultradebilnom kostýme (niečo na spôsob Banea z Batmana a Robina, pričom obe postavy sú v komiksoch stonásobne komplikovanejšie - a lepšie). Kelsey Grammer je ako plyšový modrý Beast presne taký nemožný, ako si myslíte, že by v takej úlohe mala byť hviezda sitkomu. Hugh Jackman je dotlačený do absurdnej zamilovanej pozície, ktorá mu vôbec nesedí k účesu. No a Storm bola na zaplakanie už u Singera, nieto ešte u Ratnera. Pri pozeraní som si neustále kládol otázky. Prečo toto? Prečo tamto? Prečo urobil toto a nie tamto, veď tamto by bolo lepšie, ako toto (napr. jedna postava hádže autá a druhá ich vo vzduchu zapaľuje a hádže na nepriateľov, tým ale až pri milióntom aute napadne, že by mutant, ktorý vie veci zmrazovať, mohol zapálené vozidlá meniť na kocky ľadu). Kuriózne pôsobí i dva a pol dielov sľubovaná vojna medzi ľudstvom a dobrými a zlými mutantami a výsledkom je niečo, čo zo všetkého najviac pripomína pouličnú šarvátku. Zároveň trojka popiera nielen jednotku a dvojku, ale i samú seba, čo je ozaj WTF (viď. posledná scéna so šachovou figúrkou + potitulková scéna – aký teda malo zmysel paprať sa celý čas s „liekom“ a smrťou danej postavy, keď to nakoniec dopadlo takto?!). Jednoznačne nedôstojné zakončenie niečoho, čo mohla byť – ale nie je – parádna trilógia. (23.12.2006)

Stejné postavy, na první pohled zápletka podobného stylu zasazená do známého světa, ovšem přesto je Poslední vzdor pokračování hodně vzdálené svým předchůdcům. Za prvé vše je příliš jednoznačně nalajnované, psychologie i emoce z filmu naprosto vymizely, i míra napětí je snížena. Nelze však říct, že by film byl nudný, na jednotlivé scény se dobře kouká, rozhodně si nemyslím, že triky by byly nedostačující, naopak vizuální stránka je hlavní a téměř jedinou předností filmu. Jde však o to, že i efektní akční scéna, či sled obsahově rádoby velkolepých dialogů působí v podání Posledního vzdoru dutě / prázdně / bezpohlavně / samoúčelně. Brett Ratner si promyslí, u čeho se asi publikum horkého letního večera chce zchladit, podstrčí až pod nos a vyspělá komiksová adaptace je ta tam... 6/10 (21.07.2011)

Jakobych z čtyřhvězdičkové restaurace "U Singera", kde se servírují kuřecí medailonky v sýrovém těstíčku, rakvičky se šlehačkou jako desert a Chardonnay ročník 2004, přešel do perfektně fungujícího řetězce rychlého občerstvení "McRatner", s trojitým hamburgerem a pikslou Coly. Na obou místech se člověk nají, ale pochutná si jinak, nehledě na vzpomínky, které si člověk odnese. (14.09.2006)