Želvy mohou létat

Jestli u tohohle filmu budu někdy brečet (což se mi u něj samozřejně nestalo) a nebo se ujišťovat , že tohle je tragédie, a ten nesmysl svět je prostě nespravedlivý, na ty dětičky z "třetího světa" , tak mi prosím Vás někdo nafackujte. Tenhle filmový "šmirgl" moje city neobrousil a s největší pravděpodobností ani neobrousí, nebudu ho totiž svévolně vyhledávat. Odškrtnuto... (12.08.2010)

Jako sorry, ale tohle fakt ne. Nejspíš tu budu za lidský odpad, že jsem nedokázal tohle ocenit, ale něco tak strašně umělého, prvoplánového a vyděračského jsem už sakra dlouho neviděl. On je to totiž takový íránský Hrob světlušek, ale ten na rozdíl od tohohle nějak funguje. Želvy mohou létat se řídí jedním takovým "mottem" - natoč válečný film, do hlavní role dej dítě, čím menší tím lepší a jediné oko nezůstane suché. A těm, kterým zůstane, jsou jen odporní lidé bez kousku citu. A tady nejen že je v hlavní roli dítě, on tu skoro nikdo jiný než děti nehraje. Asi bych si tolik nestěžoval, kdyby to mělo aspoň dobrý scénář a slušně představené postavy, ale tenhle film nemá ani to. O těch děckách nevíme skoro vůbec nic (a to platí jen o třech z nich, o ostatních jsem se nedozvěděl už vůbec nic), ale v tom je právě ta vychcanost tématu, protože děti ve válce okamžitě musí vzbuzovat v hromadě diváků lítost a říct proti tomu křivého slova si už jen z principu koleduje o malér. I to bych asi do určité míry překousl. Jenže pak je tady to nejhorší. Na jednu stranu je na tom krásně vidět, že režisér měl celý záměr filmu promyšlený a čiší to z každé scény, ale bohužel tím záměrem bylo neustále citově vydírat. Jen a pouze na tom, že v hlavní roli jsou děti, které žijí v právě probíhající válce a některým z nich i chybějí různé druhy končetin. Opět je v tom vidět ta vychcanost - to si prostě zaslouží lítost už jen z principu. Já to nepopírám, těch děcek mi je líto, válku taky neschvaluji a ačkoli i konec je strašně vyděračský, aspoň hezky ukázal tu absurditu války, to protiválečné poselství se mi taky líbí a věřím, že to muselo být hodně drsné a stejně jako za každé války to odnesla hromada nevinných lidí, ale vůbec se mi nelíbí, jak to ten film sděluje. Z každého záběru ta snaha co nejvíc citově vydírat diváka přímo teče, přičemž ale SKUTEČNÉ a přirozené emoce z toho neplynou ani náhodou. O to víc mě štve, že je to film z Íránu, protože tam a v Rumunsku jsou na co nejrealističtější filmy mistři, ale tohle je jen chladný prvoplánový vyděračský kalkul, který už jen z tématu doufá ve festivalový úspěch. Je mi fuk, jak moc velké odsouzení za své hodnocení a komentář si tu vysloužím, ale myslím že jsem dostatečně vypsal, s čím mám u tohohle filmu takový problém. Ve mě to fakt nezanechalo žádný silný pocit. Navíc mám pocit, že i Vzpomínky na lásku byly přirozenější než tohle. Vždyť už jen ten název svým způsobem vydírá, když ho chápete. Ze dna to ale tahá naprosto skvělá kamera a uvěřitelné civilní výkony všech dětí - velká škoda, že jsou ale využity do vypočítavého plánu režiséra Ghobadiho. A to od něj chci vidět ještě dva filmy, ale po tomhle si od něj asi dám radši pauzu, stejně jako od Terryho Gilliama. Lepší 1* (29.04.2021)

Snímek, díky kterému si vážím svého „písečku“. Syrová ukázka toho, že může být setsakramentsky hůř. Vidíme děti bez rodičů těžko se vyrovnávající z jejich ztráty. Sirotky, z nichž jen malé procento nepřišlo o nějakou tu končetinu. Ti, kteří musí pod vedením chlapce přezdívaného Satelit sbírat nášlapné miny, což tvoří jejich jedinou obživu a vystavovat se tak každodennímu nebezpečí. Jsme zavedeni do míst, kde děti obstarávají práci za dospělé, předčasně dospívají a jejich dětsví je nenávratně odváto. Do žil je nám městnána krutá realita, která není nijak příjemná. Jsme v zemi, kde je vysoká cenzura a cena informací je nevyčíslitelná....Na trzích se místo chleba a jiných obvyklých potravin prodávají zbraně viděné v rukou dětí častěji než-li hračka. Objevuje se zde dívka se sebevražednými sklony, kdy mi při vzpomínkách na krutost vojáků doslova naskakuje husí kůže. Při scéně, v níž se Satelit pokouší zachránit malého chlapce před nášlapnou minou, mi v žilách tuhne krev. Obyvatelům nezbývá nic, než naděje, jenže po příchodu amerických vojsk záhy zjistí, že se nic nezmění. (01.03.2008)

Film ponúka dva možné a pritom veľmi odlišné pohľady na zobrazovanú problematiku. Pohľad na zúfalo beznádejnú situáciu kurdských detí a vlastne aj Kurdov, ako dvadsaťmiliónového dlhé roky vyvražďovaného národa. Ten je pre Európana zničujúci a každý je v tej chvíli rád, že je tam kde je. Aj s predajnými politikmi a naničhodnými susedmi. A druhý pohľad je na korytnačky, ako film. Film mizerný, snáď s výnimkou zaujímavej kamery. A priemer medzi piatimi a jednou hviezdičkou sú obligátne tri. (06.09.2009)

Válka si oběti nevybírá a příběh dětí uprchlíků ve válkou zničené oblasti na mě zapůsobil. Ale to nemůžu úplně říct o filmu jako celku, protože zejména první polovina byla na můj vkus celkem rozvleklá. V druhé polovině už je dost dramatických momentů, které člověka chytnou za srdce, ale jako celek za 3,5*. (24.03.2008)