Rudý baron

Letecké akce to by šlo, u těch se člověk i bavil. Ale jinak nudná klasika o tom jak se zamiluje a bla bla... Možná to ani nemohlo mít větší potenciál, kdo ví, ale prostě nebylo to nic osobitého a moc mě to nezaujalo. A z bláta ten film nevytáhli ani esa v podobě Josepha Fiennese a mnoha českých herců v čele s panem Hindenburgem. (25.12.2009)

Víceméně obyčejná a neurážející podívaná, která nepřinesla příliš nového a je natočena přesně tak, jak byste od životopisného snímku o Richthofenovi (ať už o Baronovi něco víte, nebo ne) asi čekali. Tedy pokud byste také očekávali, že to bude příšerně roztahaný film s málo leteckými scénami, z nichž opravdu dobrá je jen jedna (bombardéry nad Ypry), s podivnými "výpadky děje" (tak třikrát jsem měl pocit, že ve filmu chybí důležitá scéna a zbyly jen její následky) a s odbytým závěrem. Scházelo jakékoliv napětí, překvapení, zkrátka šťáva. Abych ale jenom nenadával, kromě zmíněné bojové sekvence se mi ještě líbila uvolněná epizoda v zemi nikoho a také několik scén ústředního páru. Zkrátit Rudého barona tak o půlhodinu a dát mu spád, mohlo to být lepší. Dvě a půl. (25.01.2015)

Posbírejte všechna klišé z válečných opusů a naházejte je na hromadu. Přiběhne neinvenční režisér a do hromady se zavrtá a vytáhne vše, co by měl jeho filmový potomek mít. Někteří herci se tváří jak vyoraní krtci, kteří před kamerou pronáší docela pitomá souvětí. Hlavní blonďatý hrdina s dětskou tvářičkou nijak nezaujme, ostatně ani zbytek ansámblu zvlášť nestrhne, tvůrci alespoň při vznesení digitálních letadel vzhůru lehce dokáží zaujmout. Jenže chybí to „pravé“ válečné peklo, špína, zoufalství, opravdovost, strach, krutá tvář války. Tohle skoro televizní zachycení slavné kapitoly leteckých bitev obecně nemá šanci v zaoceánské konkurenci obstát. Selhává takřka v každé rovině (historické, válečné, psychologické i romantické), přitom dělá docela velká ramena. (05.03.2016)

Rytíři nebes po německu aneb první světová válka v oblacích z druhé strany. Manfred von Richthofen, nejúspěšnější stíhač první války, který dosáhl 80 sestřelů a hlavně, byl to člověk, který uměl vést válku bez surovosti. A právě o jeho životě v době války pojednává tento film. Film nám výkládá víceméně všechny důležité události a jako takový příběh to na mě působilo velmi dobře. Bez amerikánosti, pěkně po německu. Trochu mám ale výtky k bojovým scénám. Ne že by byly špatné, ony samotné vypadaly pěkně. Ale co mě zaráží, je, že tvůrci jakoby se báli víc nastínit ty boje. Bylo jich jak šafránu, a když už se to nějak rozjelo, najednou byl konec a skok zase na základnu. No a konečná bitva, kde byl Baron sestřelen, tu raději vynechali úplně. Právě té bych se věnoval mnohem více a pokud by tvůrci trvali na tom všem, co jsme viděli, klidně bych dalších dvacet minut překousl. To je tak vše, co se týče negativ. Výborně vybraní herci, to se musí nechat. Matthias Schweighöfer a Til Schweiger byli přesvědčiví a věřil jsme jim to. A ta hudba. Jeden z nejlepších soundtracků pro mě osobně. Takže nemůžu jinak, ten film si ty 4* zaslouží. (11.11.2010)

Film, který (hlavně zezačátku) působí jako prázdninové dobrodružství několika udatných německých hochů. Je sice válka a občas někdo ztratí nohu nebo dokonce zemře, ale celé je to především zábava. Jedná se přece o piloty! A co dělají piloti? Poletují si v oblacích, občas se připletou do nějakého čestného souboje opravdových mužů, ve kterém prokážou svou zručnost a hrdinství a pak si zase poletují nebo balí zdravotní sestřičky. Ideologie se samozřejmě neřeší a tisíce padlých u Verdunu už vůbec ne. Válka z tohoto filmu vypadá jako hra. Navíc to o sobě točili Němci sami, takže se patřičně idealizují, z války se dělá sport, ze soubojů neškodná zábava a z pilotů ti největší gentlemani, kteří čas od času dostanou nějaký ten Pour le Mérite. Naštěstí toto platí hlavně pro první polovinu, druhá je o něco drsnější, umírá více pilotů, navíc je zde postava zdravotní sestřičky, která nikdy neopomene představit ten správný pohled na válku, tzn. že je špatná. Což je dobře no.. Je příznačené, že v Manfredově jednotce létá Žid, Friedrich Sternberg, což je fiktivní postava. Je to takové vyrovnání s jejich temnou minulostí, mimochodem podobný film o německém letci z druhé světové války nikdy nevznikne, prostě proto, že to byli neskutečný náckové. První válka je oproti tomu starší, zapomenutější a kolem pilota je lehčí vybudovat romantickou atmosféru, hlavně pokud ten pilot je skutečná legenda, jako Rudý Baron. Ve výsledku je to nenudící podíváná a když už se divák dočká nějakého dogfightu, tak dobře vypadá. Škoda, že jich není moc. (Ve skutečnosti jsou jen 4, slovy ČTYŘI! Dvě z nich se létá na Albatrosech D.V a zbylé dvě už na Fokkerech Dr. I ) Režisér je zručný rutinér (na to, že má za sebou jen televizní filmy) a Til Schweiger v roli mentora Wernera Vosse pobavil. PS: Už se těším na Red Tails. (12.09.2009)