Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Původní pohádka komunistického spisovatele Drdy je mnohem hezčí, přímočařejší a vynikající krásou českého lidového jazyka. Nicméně, i pozdější divadelní hra a tato televizní adaptace mají něco do sebe. Jiřina Bohdalová tu sice hraje dobře, ale Bába Plajznerka by měla být starší. Komunista Moučka se svým typicky retardovaným výrazem by se na čerta sice hodil, ale musel by být lépe namaskovaný. Komunisté Větrovec a Prokoš se jistě vyžívali v postavách faráře-čerta a kostelníka. I další role byly herecky dobře obsazeny. Po opakovaném zhlédnutí jsem přidal hvězdičku. (28.11.2010)

Spočiatku priemerná televízna inscenácia, ktorú ťahajú hlavne herci. V okamihu ako sa na scénu dostane Josef Vetrovec v úlohe Dr. Ichthuriela a začne uskutočňovať svoj diabolský plán, je o zábavu postarané. Nasleduje skvelá Jiřina Bohdalová v úlohe Mariány a stratený čert výborne stelesnený Jaroslavom Moučkom. Príbeh má dostatok zápletiek umožňujúcich hercom nasadiť svoj talent a zabaviť nie len detské publikum. 75% (22.10.2023)

Pozemšťanské čertovství, které je vždycky tak trochu v opozici vůči pekelné vrchnosti luciperů, mefistů a dalších "věrchušek". To je původní východisko, tak blízké lidovému tradičnímu pohledu na svět, v jedné z nejlepších pohádek dnes zapomínaného českého spisovatele Jana Drdy. Scénář i režie tuto složku Drdova pohledu akcentují v ještě větší míře s jasným přitakáním lidovému světu malých řemeslníků, drobných rolníků a ne vždy solventních chalupníků a zahradníků (to jsou starobylé výrazy pro nejchudší rolníky na vesnici), o čeledi nemluvě. Postupné zpozemšťování starého čerta, energicky přesvědčovaného jadrným ženstvím, pro něž jakoby se Bohdalová narodila, jsou hlavním prostředkem režijního záměru. Vznikla pohádka, jaké se dnes už netočí, pohádka osobitá, vskutku lidová, přestože tak umělecky (uměle) pojatá. Pohádka teplé jako pohlazení, příběh jakoby stvořený pro dlouhé zimní večery, když videa došla, DVD se opotřebovala a mrcha proud ne a ne pustit bednu k vysílání pořadů všeho druhu a většinou jediné kvality: nenudit, ať to stojí, co to stojí. Tou jadrností a tím pozemšťanstvím vlastně dílo pozoruhodně silné, na které se nezapomíná. Ani po desetiletích. (24.03.2008)

Přijde mi, že herci zde neuvěřitelně přehrávají a to hraní je snad ani nebaví. Nemá to šmrnc, je to takové unavené, ospalé, a ke konci už skutečně skoro hloupé a selankovité. Jak tu někdo napsal, být to povídka z Dekameronu, možná, ale takhle? Má to pohádkové motivy, proč ne, ale nejsou nijak více zapracovány a využity, mi přijde. A ty hrátky s nevěrou, taky to asi nějak moc neříká a nedává, v této souvislosti. (01.01.2015)

Mrknul jsem se na to především ze studijních účelů, protože to jako místní ochotníci budeme hrát na prknech, co znamenají svět. Začátek je svižný a vtipný, za což můžou zejména geniální Větrovec a Šmeral, ale čím víc se Dalskabáty blížily ke konci, tím menší byl můj zájem o celý děj. Závěr: Zahrát to bude fuška :) (28.11.2010)