Režie:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrají:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (více)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (344)
Goldoniho komedie mají co říct i po staletích. Pokud k tomuhle sdělení přidáte ještě vynikající herce, je o zábavu postaráno. Tohle by se mělo pouštět lidem, kteří u čehokoliv, co je starší roku 2000, ohrnují nos. Nadčasové. JÁ ALE PŘECE NEMŮŽU SLOUŽIT DVĚMA PÁNŮM NAJEDNOU....TO PRECE NEJDE... NE. CO? A PROČ BY TO JAKO NEŠLO? ()
Skvělá a inteligentní zábava. Donutil byl naprosto excelentní, geniální a jakmile vstoupil na scénu, tak jsem se téměř nepřetržitě smál. Je sice fakt, že jakmile na ní nebyl, tak se dostavila trošku nuda, ale vzhledem k tomu, že byl v záběru (a to doslova) skoro pořád, dá se to Sluhovi dvou pánů snadno odpustit. "Fuj a tenhle jedinej byl dur." ()
Předestírám, že nemám rád Donutila jako persónu. Přijde mi nějak namyšleně slizký a slizce namyšlený. Což nic nemění na mém respektu vůči jeho talentu. Příkladem pánova nadání budiž toto zpracování Goldoniho legrácky. Hrají zde i jiní herci a herky, a evidentně ne špatně. Ovšem Donutil nás všechny donutil vnímat představení jako absolutní exhibici jednoho muže, pročež umění ostatních aktérů spočívá především v tom, aby mu moc nepřekáželi. Čítám že co představení, to kilo dolů, neb tam lítá jak pionýr, hází pupikem bez záduchy a ještě k tomu sem tam jebne do prostoru vtípek z improvizace vzešlý, pročež můžeme sledovat velevážené herce, an nenápadně hýkají smíchy a předstírají akutní záchvat černého kašle. Nenávidím moment, kdy se den chýlí k večeru, z koupelny zní staccato všemožných sprejů a kulm, či svistot štětců nanášejících na madam snesitelný obličej. V takové chvíli se totiž musím nasoukat do pohřebního, což obnáší mimojiné vtahování rostoucí vany a přiškrcování motýlkem, a vyrazit do dividla. Fakt to nerad. No a u tohoto kousku jsem sám způsobil návštěvu dvojitou, plus jsem si ho s radostí zopáknul v tv. Takže tak. Dejte si pudlik a nenechte si to ujít. ()
Naprosto perfektní divadelní hra. Má nejoblíbenější... Kdykoliv mám náladu se zasmát, okamžitě po ní sáhnu a směju se znova a znova těm výborným vtipům a hláškám. Miroslava Donutila jsem neměla moc ráda do té doby, než jsem uviděla tuto hru v televizi. Ale poté jsem ho začala jako herce, hlavně v komediích, brát. Předvedl zde naprosto excelentní výkon. Samozřejmě i ostatní herci byli skvělí. A musím dát poklonu i pánům muzikantům. Nejlepší scéna se dá těžko vybrat, protože nejlepší jsou všechny. Ovšem pudink ala pudlík a ratlík je nezapomenutelný... "No krásně to stojíte, opravdu grandiózně. Já se vám do toho nechci vkládat, ale kdyby tudy náhodou nedejbože šla bouřka, dejte ten kord takhle." Někdy jsem měla pocit, že M. Donutil improvizoval podle reakcí ostatních herců, což ale hru dovedlo k dokonalosti. Nejlepší divadelní hra a hned po ní následuje Matka v režii Františka Laurina z roku 1985. ()
Z předchozích divadelních inscenací jsem myslel, že žádné nedám 3* a miň, ale stalo se. (Dů)Vtip Goldona nebo Rajmonta mi nesedne (vinu posoudím při další shléhnuté praci jednoho či druhého). Ale nebudu jen negativní, přece jsem se zasmál "Tady je hovězí... nedívej se na mě jako na vola." anebo "Horní vrstvy nemají chleba a lůza má z toho srandu"(jak si to pamatuji). A to je zajímavý, vztah jeviště vůči hledišti. Délka zapříčiní nejen mou občasnou nudou (Proboha, div. Inscenace, komedie přes 150 minut, no fuj.), ale taky budu svědkem Donutilova přehrávání. ()
Galerie (8)
Photo © Národní divadlo Praha a Česká televize
Zajímavosti (3)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
Reklama