Francouzská spojka II

7/10. Prvých asi 40 minút je excelentných (zrovnateľných s FRENCH CONNECTION I) : t.j. originálne prímorské prostredie Marseille, dojem super castingu, odľahčené fóriky (v bare, na beach volejbale...), chémia-antichémia súperov (aspoň že ku koncu opäť pritvrdila), práca s kamerou (na ktorú sme boli zvyknutí v jedničke-blízke snímanie, poprípade subjektívne pohľady atď...). Frankenheimer a spol. boli ale závislí od fiktívnej tvorby deja a improvizácie, ktorú nezvládli na 100 percent. Od "drogovej" závislosti sa dej uberal z kopca niekam kamsi do stratena, čo vo výsledku je značná škoda. Takže som dlhé minúty čakal na poriadnu naháňačku (našťastie prišla)... Taký Friedkin dokázal naproti miernym obmedzenostiam skutočných udalostí odbremeniť polodokumentárnu závislosť od spomínaných "real events". Pokiaľ nemáte z čoho stavať scenár, potrebujete génia zo schopnosťou vynaliezavosti. U pokračovaní klasík, ktoré by takýmito X-tými spracovaniami uviazli v seriálovom dojme, platí dvojnásobne. (12.03.2014)

Spíš by se film měl jmenovat Pepkův příběh. Vzhledem k jednomu ze získaných Oskarů (Best Actor pro Hackmana) se tvůrci rozhodli vše vsadit na osamoceného newyorského poldu, který jde neochvějně za svým cílem. Bohužel se jim z něho podařilo vytvořit spíše psychopata, který připomíná rozjetý parní válec bez řidiče. Kdyby si scénaristé odpustili Hackmanovy improvizace typu Pepek v baru či Pepek vzpomíná na baseball, kdyby si odpustili samoúčelné improvizace (Pepkovo řádění v hotelu), kdyby celý film vypadal jako poslední půlhodina, ve které vítězí příběh, tak jak ho známe z jedničky - policisté, město a drogy, šlo by o důstojné pokračování. Jenže tady je příběh přehlušen hrdinou - osamělý vlk proti všem, kterého můžete na chvíli srazit na dno, ale nezastavíte ho. (20.02.2010)

Za mě chybí jen malinko do úrovně první Spojky. Celkově uhlazenější, méně neotřelé, ale třeba taková ruční kamera je pod Renoirovým vedením rozhodně ještě odvázanější a přitom pořád nesamoúčelná. Kulturní šok prožívaný arogantním Amíkem na výsostném území sladké Francie mě baví, detoxikační pasáž ohromuje, závěrečná štvanice uvádí místy až do transu. (04.10.2013)

Když vznikla jednička s docela nejsaným koncem, řekli si producenti, že natočí jak to má vypadat dál.Kdyby se něco takového dělo nyní, nedopadlo by to příliš dobře.Šlo by hlavně o to udělat pokračování lepší, větší, výbušnější.Ovšem před 30 lety to neplatilo.Také se pokračování moc netočila.Frankenheimer se hlavně snaží překonat atmosféru.Francouzský přístav Marseille je zašedlý, hlučný a špinavý pokud se dostanete dál jak za pláž.Bují zde obchod s drogami a vraždí se nepohodlní lidé.Režisér nám dále ukazuje těžkou závislost na drogách, strhující honičku - po svých - přes město a geniální všeříkající ale zároveň utnutý konec - Charniere! Prásk Prásk! Podle mně jedno z mála pokračování, které překonalo originál. (10.12.2005)

Dvojka malinko trpí na pár úrovních. Zaprvé mi scházela přítomnost Roye Scheidera. Fakticky si s Hackmanem rozuměl, takže tohle zamrzí jako problém číslo 1. A jako druhý neduh vidím, že mě zápletka nedokázala tak strhnout. Jasně, sledovat Hackmana závislého na heroinu a pak jeho dlouhou odvykací kůru mělo něco do sebe (ten chlap je herecké zvíře!), ale nějak jsem postrádal hlavní příběhovou linku, jež díky tomu šla do pozadí. Na druhou stranu, rozhodně Frankenheimer za kamerou nevyhořel. Sice už jsme nebyli svědky strhující honičky v retro autíčkách, ale jeho naturalisticky pojatý závěr, kdy Pepek Doyle stíhal hlavního padoucha a zadýchával se u toho, to docela bralo dech, to přiznávám...Zejména ty sekvence nabízející záběry z první osoby...Takže vlastně i druhý díl těžil z nestandardní práce s kamerou. A samotný závěr vyloženě satisfakční. Za mě dávám 6,5/10 (07.09.2023)