Francouzská spojka II

Je to o niečo záživnejšie ako prvý diel, ale tiež žiadna sláva. Aspoň sa trochu menej chodí a behá a o niečo viac droguje. Tento film by mal vidieť každý začínajúci konzument tvrdších drog, aby mal trochu predstavu, do čoho ide. Policajti viac ako prípad riešia vlastné problémy, do ktorých sa dostávajú, a to takmer až do konca po nečakaný všetko riešiaci výstrel. (11.03.2014)

Hamburgerový Pepek Doyle se nejdřív ve Francii vyrovnává s kulturními rozdíly, poté projde nedobrovolnou odvykací kúrou (Gene při ní válí, i když mluví o baseballu), vyderatizuje plamenem doupě krys a nakonec po tom všem předvede, že i s fyzickou únavou a abstinenčním třesem dokáže v pravou chvíli ukrotit svůj Smith & Wesson Model 36.. Pokračování stojící na pilířích nečistý Hackman, špinavá Marseille, intenzivní okamžiky detoxu a Frankenheimerův smysl pro neučesanost určitě neudělalo kultovní jedničce ostudu. (17.12.2018)

Zda je dvojka slabším pokračováním už si nevzpomínám, musel bych to po letech vidět znovu k porovnání, ale tehdy se mi to nesmírně líbilo. Vynikající Gene Hackman alias Pepek byl v té době mým nejoblíbenější hercem a musím se na oba díly podívat znovu , abych zavzpomínal na zlaté časy kinematografie. (18.05.2014)

2,5*/5...Príbeh stratil svoju dynamiku! Pepkova "navykačka" a odvykačka dokazuje že Gene je prvotriedny herec, ale tento úsek je neúmerne dlhý a brzdí sľubný rozjazd, nepotešili ani akčné scény v prístave, no a záver sa mi zdal jednoducho odfláknutý. Frankenheimer vizuálom nadväzuje na Friedkina, čo je pozitívne. Potešilo aj pár humorných vsuviek a naťahovačiek s francúzskym komisárom. V porovnaní s jednotkou je však pre mňa pokračovanie Francúzskej spojky sklamaním:( (13.08.2007)

Přiznám se, že (ač tu většina tvrdí opak), já mám mnohem raději "dvojku", než "jedničku". Více mne "vcucla" a mnohem silněji na mne zapůsobila - obzvláště scény, kdy Pepka nadrogovávali a posléze jeho léčba; ale neméně třeba i to, jak se Henry, ač ho původně neměl zrovna moc rád, o Pepka velmi obětavě staral a pomáhal mu ze všech sil se ze závislosti dostat. Dále třeba ponurost a šeď (doslova) prostředí starého sklepního vězení, kde Pepka léčili (a ten quasi hotel taky nebyl zrovinka z nejluxusnějších), což jen umocňovalo celkovou mrazivou atmosféru filmu (společně se skvělou hudbou - tu samozřejmě také nemohu opomenout). Poprvé jsem film (oba) viděla již v dětství (snad ve 12 letech), a ta slavná Pepkova scéna, kdy se v abstinenčních křečích svíjí na zemi, mne totálně odrovnala. Tenhle film by měli pouštět ve školách - coby poučení i prevenci pro mládež - namísto obvyklých (povětšinou) trapných a nudných dokumentů. A myslím, že by to bylo nejen mnohem zábavnější, ale především účinnější. (01.12.2012)