The Harder They Come

Jimmy Cliff je fakt cool man. On snad ani nehraje, protože tu roli má v krvi. Co stojí dál za shlédnutí: naprosto úžasný stavy tranzu v kostele, duširvoucí kázání staršího preachera s mlácením do bible, scéna u fotografa, největší dredy co jsem kdy viděl (u toho jedinýho chlapáka, kterej měl dredy) nebo projíždění se autem po parku (připadalo mi to, jak kdybych na té Jamajce byl s nima). A to raga, to je prostě pohoda. A ta pohoda z těch šťastnejch černejch tváří jenom srší. Aspoň do té doby, než se začnou řešit peníze... Ten film má prostě atmo, kvůli které jsem přihodil navrch jednu hvězdu. A bacha na angličtinu, fakt drsnej (asi) jamajskej akcent - jde fakt blbě rozumnět. (26.11.2007)

Po Countrymanovi druhý jamajský film, co jsem viděl. Když vezmeme v úvahu úroveň zpracování, tak jamajská produkce přece jenom trochu zaostává za okolním světem, ale například právě Harder They Come je podle mě film opravdu dobrý, pokud máte aspoň potuchu, že existuje něco jako reggae a že ten pán v hlavní roli je Jimmy Cliff. Mimochodem co se jeho herectví týče, je to fakt frajer. Doprovodná hudba se skládá hlavně z "Harder they come" a "You can get if you really want" právě od Cliffa a "007" a "Israelites" od Desmonda Dekkera. (10.09.2007)

Můj první jamajský film a myslím, že i na dlouhou dobu poslední. Ne, že by se mi nelíbil, ale nějak tuhle oblast nevyhledávám. A co si budeme povídat, tenhle snímek je skvělý v jednom zásadním ohledu - ve své hudbě. Ta zde hraje zásadní roli a dovede vás klidně odloudit od děje, z kterého si pak nebudete ani moc pamatovat. (24.09.2015)

Nemůžu si pomoct, ale tohle prostě má něco do sebe a to něco mi vynahrazuje dost filmařských a scénáristických chyb, které ten film rozhodně má. Ono je to totiž v podstatě blaxploitation (vlastně už jen tím, že tu skoro všichni herci jsou černoši a že si to celé natočili Jamajčani na koleně, víceméně hlavně pro sebe) a v rámci tohohle specifického subžánru je to rozhodně nadprůměrné dílo. Dílo, které, na rozdíl od některých svých kolegů, má hlavu a patu, nenabízí žádné přehnaně dokonalé nebo akční hrdiny, dokonce se snaží i o normální příběh a ani nevypadá tak amatérsky. Má taky podmanivou atmosféru, realisticky působící kameru, zajímavý příběh a dokonce i příjemnou reggae a gospelovou hudbu, kterou sice normálně zrovna neposlouchám, ale sem se skvěle hodila a ani mi tolik nevadilo, že ta ústřední skladba zde zazní rovnou několikrát. A snaží se to i o nějaké zajímavé nápady a silnější scény. Takže když si spočtu tohle + fakt, že mě to celkem bavilo sledovat a že mám tyhle nezávislé svérázné exotické filmy hodně rád, nemůžu být nespokojený. Má to prostě své kouzlo, tenhle nejslavnější jamajský film. Slabé 4* (06.11.2022)

Můj první výlet do filmové tvorby z Jamajky dopadl nad očekávání. Spojit do jednoho filmu prostředí hudebního či uměleckého světa se světem zločineckým se ve stejnou dobu víckrát ve svých filmech různě pokoušel i Claude Lelouch, ale v případě tohoto filmu jsou ty dva úplně odlišné světy spojené až neobvykle pevně v příběhu hlavní postavy. Myšlenka ukázat, jak vzrůstá někdy popularita mladého umělce nikoliv díky jeho tvorbě či kvalitám, ale skandálu, není možná z dnešního pohledu už tolik originální, ale celý příběh měl v podobně exotických reálií specifické kouzlo. On vůbec tenhle film je po všech stránkách naprosto svůj a originál, snaží se zachytit dění v jamajských reáliích nesmírně realistickým způsobem, v nejedné scéně jsem si připadal jako u vyloženě artového filmu s precizním režisérským stylem a zároveň občas i nějakou sdělenou myšlenkou navrch, nejčastěji ukrytou v textech samotných písní, jindy se zas z této polohy dokáže proměnit v přímočárý akční film béčkového ražení. Zároveň však po celou dobou dýchá tak osobitou atmosférou, že alespoň mě ta rozpolcenost mezi „artovým“ a „béčkovým“ moc nevadila, já mám ty nezávislé filmy rád, pokud dokážou upoutat a tady jsem si užil ten zvláštní styl stejně jako samotný děj a nezbytnou hudbu (z níž mi tady sedl nejen černošský gospel, ale překvapivě i to jamajské reggae). Závěrečný nápad náhlé asociace diváků v kině sledujících napínavé přestřelky, jak jsme to viděli už kdesi na začátku, se povedl a lze říct, že svým vnesením nadhledu i omlouvá případnou lacinost jistých scén. Já to čekal v béčkovém stylu celé a svým mnohavrstvým pojetím mě film překvapil. To je přesně ten typ snímku, v jaké při návštěvě těchto hodně cizokrajních kinematografií většinou doufám. Jenom jsem měl občas problém rozeznat podobně vypadající postavy, ale stejně jako emmě53 mi pomáhaly klobouky a obleky. [75%] (06.09.2022)