Shake Hands with the Devil

Nemám slov, opravdu ne. Co také chcete číst? Že to, co se dělo ve Rwandě se nesmí opakovat? Že se na Rwandu světové velmoci a hlavně jejich představitelé vysrali? Že největší díl viny nese Belgie, která ve Rwandě "vymyslela" rasismus zavedením průkazů s příslušností buď k Tutsiům nebo Hutuům? Že se každý na této planetě musí třást hrůzou z toho, co se tam dělo? Že se to nedá všechno ani ve filmu ukázat ani popsat atmosféru a hrůzy, které se ve Rwandě odehrávaly? Podívejte se na tento film a také se vám nebude chtít psát. Budete jenom cítit smutek, bezmoc, beznaděj a hrozný vztek. P.S.: Vynikající Roy Dupuis v hlavní roli. (10.02.2010)

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

Přestože se tenhle film snaží vyobrazit rwandskou genocidu bez nějakých příkras nebo dramatizace ve vší její surovosti, nedostavila se u mě katarze. Možná je to tím, že už jsem viděl ledacos, možná, že dám spíš na dramata ve stylu Schindlerova seznamu. Možná mi jen nevyhovovalo, že Roy Dupuis ve filmu jen někam jezdí, vyjednává a telefonuje a veškeré prožívání konfliktu je odsunuto až do poválečných let. (803., 7. IV. 2013) (12.04.2013)

Ukázal to, co svět odmítal vidět. Žádný úsměv na tváři mít po projekci nemáme, to je snad jasné. Jenže já měl spíš hlavu plnou rozpaků. Beru s veškerou vážností předkládané téma, ale myslím, že vysoké hodnocení je spíš výsledkem právě tématu. Jenže samotný film to samotné téma nepřinesl, to byl naprosto reálný osud jedné malé africké země. Mně jako divákovi trestuhodně chyběly silné, zapamatováníhodné scény, poctivější a důslednější zpracování. Ve finále, i přes veškerou pečlivost v přibližování hrůz Rwandy publiku, tak musím konstatovat, že celek mě totálně emocionálně minul. Škoda.. (23.08.2012)

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)