Metoda

Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. (14.09.2011)

Po výborném rozjezdu v první půlce, kde se nám představí jednotliví uchazeči a následná metoda výběru, jsem byl nadšený. Příběh číšil originalitou, úkoly byly zajímavé a psychologický teror se pěkně stupňoval. Problém však přichází s druhou polovinou, kde jakoby scénaristům úplně došly nápady, dlouho se příběh plácá na místě, úkoly už přecházejí do stereotypní nudy a celkově se film sekne na čistě psychologické lince, ale úplně zapomíná na budovanou atmosféru, akci, napětí nebo se bojí jakkoliv přitvrdit. Samotný závěr mě pak už zklamal úplně, protože nám vlastně nic neřekl a jen za filmem zabouchl dveře. Veliká škoda, od podobné španělské tvorby jsem čekal něco více a potenciál tady byl, ale to, jak jej v průběhu filmu zazdili, mě bude mrzet ještě dlouhou dobu... (09.06.2021)

Žasnu, co se dá vytřískat z osmi lidí v jedné místnosti. Navíc je tu zcela aktuální téma a navzdory jednotě místa to nepůsobí nijak staticky či televizně. Výborně vystavěné scény či jednotlivé dialogy jsou základem pro osmičku velmi přesvědčivých herců. Dokonce i zapojení protestů proti MMF, které probíhá v ulicích o 35 pater níže (kam ovšem naši hrdinové nedohlédnou), je sem účelně zapojeno. Výborné (90%)! (27.11.2011)

Metodu považuju za opravdu kvalitní a ojedinělý kousek na poli psychologického konverzačního dramatu. V podstatě jde o jakousi intelektuální obdobu Velkého bratra, kdy posadíte skupinu motivovaných lidí do jedné místnosti a necháte je soupeřit o post manažera velké firmy. Navíc se je v rámci testování snažíte náležitým způsobem manipulovat tak, aby maximálně obnažili svůj charakter. Samozřejmě, má to půdorys téměř divadelní hry, ale ani v nejmenším to neznamená, že byste byli o něco zásadního, snad s výjimkou velkolepého vizálu, ochuzeni. Má to napětí, překvapivost, smysl pro ironii i krutou hru a navíc je to obsazené skvělými a u nás neokoukanými herci. Nejlepší ze všeho je, že Metoda nepředkládá nějaké velké pravdy banálním způsobem a především jednoznačně. Prakticky o všem nutí přemýšlet a každý z hrdinů konkurzu několikrát v očích diváků změní svůj "rating". Charaktery se tříbí v těch nejvypjatějších momentech. Samozřejmě, dá se to taky chápat ideologicky jako jakousi kritiku kapitalismu, volné soutěže, ale tak jednoduše bych to neviděl. Ostatně si opravdu myslím, že vyhrál ten pravý, ale nechtěl bych žít ve světě, kde by ostatní kandidáti nenašli odpovídající uplatnění. A navíc, kdybych si měl vybrat kamaráda, určitě by to nebyl vítěz tohohle konkurzu. Celkový dojem: 95 %. (13.09.2011)

Opravdu výborná psychologická konverzačka, která by lehkým sestříháním získala punc dokonalosti. Ale na druhou stranu, ty přestávky, které bohužel trochu snižovaly aktuální napětí, zde však ani zdaleka nebyly zbytečně, spíš naopak, měly za úkol proklepnout kandidáty ve chvíli, kdy si mysleli, že testováni nejsou, vyvolat u nich pocit zdánlivého bezpečí. Co se týče pointy, možná trošku zklamaný jsem, napodobení Cleesova odkazu (navíc mi ho částečně podsouvala i kamera) by mi přišlo více než trefné a navíc dokonale cynické, ale závěr v této podobě vyznívá zase mnohem více pragmaticky (alespoň ve světle dnešního světa), takže proč ne. I když, dle daných pravidel (pokud jsem natolik naivní a věřím, že zde vůbec nějaká byla), se tvůrci se svým vítězem tak trochu sekli (nebo plichta?). V každém případě nemůžu a vlastně ani nechci jít pod 5*, sice slabších, ale v daném žánru jde bez debat o jednoho z nejlepších zástupců, takže zasloužených. (06.09.2012)