Ráj hned teď

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 10 - Palestina. Pro diváky, kteří straní Izraeli, bude film možná vyznívat spíše jednostanně. Diváci, kteří fandí Palestině, přimhouří občas oči a budou vesměs spokojeni. Diváci, kteří nestraní nikomu a o mezinárodní politiku se nezajímají, budou spokojeni rovněž, jelikož jde o slušný filmařský počin. Já mám jediný problém a to je ten, že jsem se na ten film díval na pětkrát a to ublíží každému hodnocení. Vždycky jsem si ho zapnul ve fázi velké unavenosti a nedostal jsem se dál než za deset minut. Jsou to ode mě tedy slabší čtyři hvězdičky, ale kdybych se na to podíval v kině na jeden zátah, možná bych šel i výše. Závěrečná scéna je umělecky pojatá nejlépe, jak to šlo. (12.04.2015)

Ráj hned teď je výsostně politický film, kde umělecká forma pokulhává za společenským sdělením, tzn. za vylíčení situace v okupovaných oblastech západního břehu Jordánu z pohledu palestinské strany. A řekl bych, že i hodnocení diváků bude v tomhle případě hodně kopírovat jejich politické postoje k Palestině a Izraeli. Ono by stálo za to porovnat palestinský problém s tím irským, protože i Palestinci mohli mít v minulosti vlastní stát nepoměrně větší, než jsou dnešní okupovaná území, a vlastní blbostí, nacionalistickým radikalismem a systematickým selháváním svých elit přišli o strašně moc, což se pochopitelně do tohohle filmu nevešlo. Irové po několika porážkách zvolili cestu bolestného kompromisu a dlouhodobého rozdělení země, aby se mohli radovat ze státní existence a samostatného vývoje. Ještě nedávno byla reálná možnost vzniku samostatné Palestiny, která sice nedosahovala té rozlohy, kterou si Palestinci a jejich předáci představovali, ale byla solidním základem pro další rozvoj. Ostatně my bychom mohli mít pro izraelský - uznávám, že docela vychcaný a rozhodně ne altruistický - postoj pochopení, když jsme využili historického omylu německé menšiny ve 30. letech a hezky jsme se jich nadobro zbavili. Že to je praktické a užitečné, nepochybuji, obávám se ale, že to není moc košer. Celkový dojem: 60 %. (07.11.2012)

Koprodukčný film od palestínskeho režiséra, je filmom o dvojici samovražedných atentátnikov, na ktorý sa hrnuli chvály, no zároveň i kritika. Ak sa nebudeme hrabať v politike a budeme ho vnímať len ako film, tak je určite výborne zvládnutý po všetkých stránkach. Poteší scéna s pokazenou kamerou, čo určite pripomenie Cameronove Pravdivé klamstvá, no hlavný dôraz sa kladie na psychické rozpoloženie oboch mladíkov, ktorí sa chystajú spáchať atentát. Jeden je pevne rozhodnutý, druhý pochybuje... Kto čaká krvavé atentáty, bude sklamaný. Ide tu hlavne o pocity a psychiku. Mnoho záberov je silných aj preto, pretože snímajú tú najsilnejšiu zbraň akou herci disponujú, a to sú oči. Nie nadarmo film končí dlhým a hlbokým záberom do očí atentátnika.... 80%. (04.02.2009)

tu by som si dovolil poukázať na film Sometimes in April. Paradise now tiež rieši tému vraždenia a politického zabíjania medzi palestínčanmi a izraelčanmi, lenže podáva to cez osudy svojich hlavných hrdinov, cez fiktívne postavy. oboznamuje nás s aktuálnou vojensky politickou situáciou, podáva štúdiu vzťahov, atmosféru miesta, ale nie je to dokument. je to predsa len fiktívny film na pozadí reálnych situácií. Preto tento film spomedzi týchto dvoch, ktoré sú si v podstate podobné, hodnotím ako filmársky zlvádnutejší. Každopádne pri hodnotení takýchto filmov je človek postavený pred ťažkú otázku - musí sa vyznať v politickej situácii, musí mať vlastný názor a rozhodne musí vedieť oddeliť, kedy hodnotí FILM a kedy sympatizuje s obeťami a kedy hodnotí reálnu situáciu. A to je veľmi ťažké. Ako film bol Paradise now naozaj dobre natočený s úžasnými hereckými výkonmi (01.07.2006)

Zvláštní námět. Ale když koukám, kdo to režíroval, tak jsem vcelku spokojen. Minimálně s tímhle, protože sám pán režisér určitě věděl co jak má udělat. Každopádně to pro někoho může být dosti nepříjemné, sledovat jak dva Araby zničehonic naverbujou, aby odpověděli za atentát, nějakého důležitýho hajzla. Stejně tak je to ale dosti oničem, protože ve filmu se vlastně neděje nic zvláštního. Zajímavé je možná to, že se na tom podílela Francie, Nizozemi a Německo. Teď bych možná čekal, až se film dostane na Arabský poloostrov a možná nějaký výbuchy v těchto třech zemích. Minimálně se tím zavázaly, nebo si spíše podepsaly ortel. Zfilmovat to, tak de o hubu, ale já to viděl a ani tak to nemůžu zhodnotit nijak jinak než tak, že je to prostě průměr. Ano, autoři měli chuť být kontroverzní a měli chuť udělat něco o čem by se mluvilo, protože je to o životě někoho, o čem se zas tak moc nemluví, ale stejnak to není zas tak dobré, že by se o tom mohlo mluvit dlouho, protože je to vlastně o ničem, jen o jedné noci někoho, kdo druhý den skončí s céčtyřkou na těle někde rozšupenej na náměstí nebo uprostřed metra. Takhle se o tom snadno mluví, ale podívejte se na film a uvidíte sami. (09.08.2008)