Portrét šílenství

Jestli jsem se s nějakým filmem za poslední rok pro mě nečekaně naprosto minul, byl to tenhle. William Macy pod vedením hororové persony Stuarta Gordona a scenář z pera Davida Mameta, jednoho z nejrespektovanějších scenáristů současného Hollywoodu? Nezvyklé spojení...fajn, těšil jsem se moc! A byla to studená sprcha. Ješte zhruba tak první třetinu film držel nad vodou sympatický politicky nekorektní přístup k některým postavám a Macy, na kterého se dobře dívá, i kdyby vám na plátně celou dobu předčítal z telefonního seznamu. Počínaje neskutečnou (ve špatným slova smyslu) společnou scénou Edmonda s Glenn jsem přestal věřit všemu, co se v příběhu děje, slova NEPŘIROZENOST a NEUVĚŘITELNOST to dobře vystihují. Ať jde o vývoj hlavní postavy, jednotlivé scény, u kterých by si člověk krk ukroutil a hlavně - tak šroubované, nepřirozené dialogy jsem ve fimu už dlouho neslyšel, včetně filozofování dvou muklů v cele v samém závěru (vážně jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo plakat). 76-minutová filmová tortura, možná z mé strany nepochopená, ale v tomhle případě mě to snad ani nemrzí..... (09.01.2007)

Doslova šokuje mne zdejší níkzé hodnocení. Skvěle natočený, atmosferický a strhující film. Výborná muzika. Napětí po celou dobu filmu (lehký propad jen při předelové scéně chycení/vězení), ale závěr opět silný a duchaplný. K tomu všemu vynikající dialogy od kterých se prostě nedá odtrhnout. Prostě paráda a zdejšímu hodnocení teda vůůbec nevěřit, nepochopitelné. 8,5/10 (31.08.2009)

Edmond Burke (William H. Macy) se jednoho dne po cestě z práce zastaví v obchůdku z číslem 115 - u kartářky, která mu sdělí, že asi není na svém pravém místě. Edmond o tom začne přemýšlet, a při tom nastoupí na dráhu, které z výšin normálního života vede až do policejní cely 115 - přes návštěvy pánských klubů, podříznutí starého fěťáka až po vraždu mladé sympatické servírky (Julia Stiles)... Jen málokdo ví (snad jen Michael Douglas ve filmu Volný pád), jak strmý může být pád mezi spodinu společnosti. Ze strany Williama H. Macyho sice brilantně sehrané, ale samotný scénář nebyl nikterak zajímavý ani zábavný (a opět ve srovnání s výše zmíněným). Člověk se jen ptá - proč? Jakej smysl tento film měl? Pobavit? To se moc nepovedlo. Poučit ? Možná ano, děti, nezabíjejme servírky, jinak nás ve vězení ojede velkej černoch.. Ještě že to celé zachraňuje délka (spíš krátkost) filmu - těch necelých 80 minut to lze vydržet a Macy byl fakt dobrej... (16.07.2008)

Film je postaven na hereckem vykonu uzasneho (William H. Macy), ktery hraje obchodnika Edmonda. Po 47 letech sveho zivota dela radikalni rozhodnuti ve svem obycejnem zivote a musi nest nasledky svych sveraznych a neurvalych cinu, ktere ho zavedou az do vezeni k teplemu cernochovi, coz byli jeho nejvetsi zivotni predsudky. Na muj vkus moc ukecane, trosku mimo misu a artove, ale nastesti hlavni herecky vykon a zajimave zeny ve vedlejsich rolich prostitutek osvezuji vysledny dojem a filmovy zazitek. 45% (09.09.2008)

Edmond Burke je.... Odchází od ženy a po rozhovoru s jiným bílým límečkem v baru, který mu zadarmo poskytne moudra, jenž by se dala shrnout slovy, už si ho nehoň sám, se vrhá do víru velkoměsta, aby konečně ulevil tomu hučení. Těžko se však zbavuje svých (zřejmě civilizačních) návyků a jeho finanční sadomasochismus (pro korunu vrtáme svá kolena) mu brání ten přetlak uvolnit. A tak se v tom plácá a plácá a volným pádem (nebo Volným pádem?) směřuje k nezvratnému osudu. Výstřiku toho pravého šílenství se pak kupodivu dočkáme až po výstřiku řekněme uvolňujícím a v této chvíli jsem Edmondovi přestal definitivně rozumět. A tak mě dnes trezorový závěr s černým ptákem v bílé kleci vlastně docela potěšil. Edmond Burke je totiž debil. Hodně užvaněný a taky hodně prázdný film, trochu tuším, že o té prázdnotě měl i být, ale i příběh debila se dá vyprávět s jistou nonšalancí. Snad tu autobiografii tedy někdy dopíšu, zbývají mi poslední dvě kapitoly. (07.05.2021)