Posedlost

Posedlost je jako do srdce zabodnutý nůž, jímž Andrzej Żuławski pomalu otáčí. Mnohovrstevný hororový snímek útočí na divákovu komfortní zónu a míří do tak krajních poloh lidské psychiky jako málokterý jiný film. Herecké výkony Isabelle Adjani a Sama Neilla jsou opravdu excentrické, balancující na hraně psychického zhroucení. Żuławski zobrazil opravdu chladnou a špinavou vizi rozkladu vztahu dvou lidí v těžko stravitelném, působivém a nezapomenutelném díle. A ta hudba! Jsem rád, že jsem měl šanci Posedlost vidět na velkém plátně i s následným komentářem přítomného Sama Neilla, který film viděl znovu po téměř 40 letech a vzpomínal na natáčení jako na nejextrémnější zážitek svého kariérního života. [Sitges 2019] (15.10.2019)

Máte-li rádi jen jednoduché a přímočaré příběhy, tenhle film rozhodně není pro vás. Naopak chcete-li se ponořit do víru chaotického šílenství a vidět šílený film se šílenými herci od šíleného režiséra, jste tady správně. Šílený Heinrich, všemilující zenový narkoman libující si v rozhalených košilích, je hodně šílená postava, šílený Sam Neill jakbysmet, ovšem to, co předvádí šílená Isabelle Adjani ve své dvojroli (tedy v té první), je šílené příliš i na mě, chvílemi mi bylo skoro stydno se na její hysterické šílení dívat (třeba šílená scéna v podchodu metra). Mně osobně se víc líbí tiché, klidné, introvertní šílenství, jaké předvedla třeba Catherine Deneuve v Polańského Repulsion, ale každopádně jsem vděčný za každý šílený film, tedy i za tenhle a doufám, že některé jeho scény z hlavy jen tak nevymažu. Schizofrenní rozpolcenost postav vhodně dokreslují zajímavé záběry z ulic schizofrenně rozpolceného Berlína. (20.01.2015)

Psychotropní záležitost, kterou ocení především náročnější publikum. První hodina filmu si vás pomalu zpracovává, aby ta následující udělala z vašeho mozku mateří kašičku. Před maskéry smekám klobouk, jejich slizské monstrum stojí za to. Hlavní herecké duo skvělé, hlavně francouzská kráska Isabelle Adjani tu předvádí takový výkon, jenž pomalu hraničí s duševním kolapsem. Dokonce ani dvouhodinová stopáž mi nebyla na překážku. Zkrátka a dobře, Possession ve mně zanechal velmi silný dojem, jelikož na takovou šílenost se nedá zapomenout. 80%... (13.04.2011)

-"Any questions?" -"Does our subject still wear pink socks?" Na mysl se také dere citát z Hercula Poirota: "Chovali se spíš jako milenci než manželé. Občas se stane, že jsou dospělí natolik pohlceni sami sebou, že se dítětem sotva nechají rušit." Těžko uvěřitelné, že byl Sam Neil někdy mladý a krásný. Je skvělé, jak on, který má být v tomto vztahu Pan Racionální, tam stojí v rozepnuté košili, bílý jako smrt a s šílenstvím v očích. A nakonec to nezvládl ani do řeky. Přijde mi vtipný takový ten uživatel, co píše k filmům hodnocení v poměru PŘÍBĚH-HUMOR-AKCE-NAPĚTÍ, protože tady uvedl HUMOR ne. (06.11.2014)

Horor sledovat a to především Isabelle Adjani a její hysterické herectví. Nechápu, proč vůbec vznikla takováhle šílenost bez děje, ve které se celou dobu jenom ječí, vraždí a souloží. Většinu scén jsem buďto trpěla nebo mi přišly nechtěně vtipné. Zezačátku jsem měla pocit, že sleduji film o drogově závislých ale ne, v tomhle filmu jenom nikdo není normální. Je mi upřímně jedno, jak moc velké je to umění, a jakou symboliku v tom můžeme nalézt, protože tenhle film je v prvé řadě naprosto nesnesitelný a scény s Isabelle Adjani dvojnásob. (16.12.2012)