Miami Vice

Naprosto klasický Michael Mann nepostrádající žádný ze svých trademarků jako dlouhé epochální záběry podmáznuté hudbou z Mannovy kolekce nebo detailní scény akce. Colin Farrell je tu nejslizštější co kdy byl a je to jeden z nejzábavnějších prvků filmu. Kdyby u každé šukačky nezačal hrát úplně nejjalovější rock, dal bych 5. (30.04.2011)

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Ti dva neoholení chlápci na mě (za)působili jako novodobí rytíři. Upsaní práci, která zavání průserem, do něhož jdou statečně a bez zaváhání, protože zlu je třeba se postavit (a ani kapka adrenalínu nesmí přijít na zmar), neznají rivalitu - jsou přátelé, jeden druhému zdí a záchytnou sítí, milují a své lásky si chrání, k tomu nehorázně dobře vypadají. Tohle že není film pro ženy? Tohle teda JE film pro Ženy !!! (22.08.2006)

Dávám 4, ale je to tak tak. Je sice radost dívat se na Foxxe jak si ve svých cool brýlích vykračuje a vedle něj Farrell s nagelovanými vlasy a knírkem (pro mě trochu rušivý). A jelikož sem asi měsíc před návštěvou kina viděla poprvé Heat, tak sem byla značně navnazená. Že přišlo zklamání není nutné ani psát. Čekala sem asi akčnější film, a to sem udělala chybu. Vyčítat Mannovi, že se jal scénáře je na nic..Možná by to dopadlo ještě hůř, kdyby to svěřil někomu jinému a natočil po svém. Gong Li je tu stejně nebezpečná jako v Geishe a byla mi sympatická víc než kdejaký klaďas. Dohromady s kamerou (jak zde bylo již zmíněno, jen dodávám, že na na mě zrnitý a místy nekvalitní obraz působil jako kdyby snad kino najalo drsnou partu chlápků, aby nám ukázalo, jak opravdová střílečka vypadá (to bysme se tedy nedoplatili, tím pádem považuju za stovku tento film jako opravdu kvalitní zážitek. Dokonale syrový zvuk byl pro mě obrovskou satisfakcí. Když totiž vybuchl ten barák , před kterým stála Trudy, bloncka vedle mě úlekem upustila popcorn a rozsypal se jí. Leč nechutným křoupáním mě otravovala už předtím. Zážitek byl pro mě mírně neslaný - nemastný, což se o popcornu té dotyčné říci nedá, když se olizovala až za ušima… (08.09.2006)