Miami Vice

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Psychológia, tak vlastná Mannovmu majstrovskému dielu Heat bohužiaľ - ale z pochopiteľných dôvodov - chýba. Hrá sa tu na letnú nôtu. Scenár, s výnimkou zopár dialógových perličiek, je iba tuctovou krimi a dynamika filmu ani zďaleka neodpovedá sľubom nadupaného traileru. Majster Michael Mann však i tak z hovna uplietol bič, ktorý zanechá zopár zapamätateľných stôp. Pre mňa sú to Mobym podfarbená prvá spoločná plavba Colina Farrella a Li Gong v motoráku, tradičná nenapodobiteľná taktickosť a realistickosť mannovskej akcie a do tretice poetika záveru, z ktorého nikto nevychádza ako jednoznačný víťaz. (17.08.2006)

Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se tolik obával o výsledek, abych se na něj zároveň tak strašně těšil. Mann udržel svůj výtečný kriminální standard a zároveň si dává obrovský pozor na to, aby se neopakoval. Miami Vice není velkolepý akčňák jako Nelítostný souboj ani v sobě neskrývá tolik neodolatelné rafinovanosti jako Collateral a přesto je jedinečný. Mannovi totiž ruční kamera sedne překvapivě dobře a nejlepším pomocníkem v budování atmosféry je mu Colin Farrell. Když připočtu dobře poskládaný soundtrack a nezapomenutelné, nervy drásající finále, vychází mi z toho další z režisérových majstrštyků. (21.09.2006)

Přes dvě hodiny trvající epizoda z Mannova dítěte jménem Robbery Homicide Division, které produkce zapíchla po první sezóně kvůli excesům tamního hlavního hrdiny, Toma Sizemorea. Právě v RHD si Mann vyzkoušel sílu digitální "ruční" práce a ukázal pořádnou porci reality, troufám si říct, že jinde neviděnou. A pak přišel s tímhle, všechno co si osahal, využil a ono to zase fungovalo a možná že ještě líp než dřív. Nemám co vytknout, snad jen že Gong Li na Marii Matiko nemá:) Tohle není taková ta pohodovka plná srandy jako třeba Mizerové. Tohle je policejní práce plná proher a malých výher, happyendy nečekejte a scén "OK, tak jo, já tu zbraň pokládám, hlavně pusťte rukojmí", se nebojte. Nejlepším Mannovým filmem pro mě zůstává Heat, ale Miami Vice je největší pecka minimálně tohohle léta. PS: Napodruhé a doma "v malém" to už nepůsobí tak nářezově - navíc když už víte, co se bude dít - ale kvalitní akčňák s osobním přístupem to bezesporu je. Pod 80% prostě nikdá nepůjdu. (21.08.2006)

Můj oblíbenec Mann mě ani v nejmenším nezklamal (což je dáno taky tím, že jsem neměl páru co od takového námětu čekat) a naservíroval to nejlepší, co nabízí současná akční krimi. Vizuální stránka je jako vždy stylová, atmosféra voní po miamských neónech, floridském moři a kubánském mojitu a oba hlavní představitelé mají dostatečnou dávku hereckého charizmatu (ale bacha, nejde o žádné buddy movie, vztah obou hrdinů je v celém snímku vyloženě okrajový) ... Moc se mi líbilo seriálové zarámování příběhu, který z filmu svým otevřeným začátkem i koncem dělá jakoby jen díl série... Moc pěkná pocta staré televizní legendě. 80% (21.03.2007)