Miami Vice

Mann goes over the top! Audiovizuální tapety bez napětí. Totální voyerství bez citové angažovanosti. Dezorientující střih (zejména v chaotickém finále), který je spolehlivým repelentem divácké empatie. Stejně jako video, které dává filmu look exkluzivní reality show. Jediné, co se vymyká Mannově svazující kontrole, je Farrellův přepumpovaný testosteron. Mannovy postavy jsou workoholici bez humoru a historie, s potlačenou emocionalitou – o to hůř dopadá sugesce velké lásky – a s tušeným existenciálním schizmatem. Mann tímto odkazuje na Melvilla, jenže francouzký mistr „cool“ kriminálek dokázal s daleko menšími rozpočty a okázalostí dát svým filmům globální, jakkoli subtilní emoci. Mann vzbuzuje emoce chvilkově ve svých typicky hypnotických spojeních obrazu a (rytmické) hudby, jenže to jsou emoce fotogenické, existující nezávisle na jeho hrdinech. Čili po návratu Supermana druhý nejnamyšlenější film sezóny. Mann goes kinky! (25.08.2006)

Je to veľmi slabý akčný film. Má iba priemerný príbeh, ktorý už bol použitý viackrát, ale lepšie. Tu je veľmi zle spracovaný, pretože je extrémne nudný. Myslel som si, že toto je akčný film, ale tu je len mnoho nudných dialógov a iba jedna priemerná prestrelka. Zato tancovania a bozkávania je tu viac ako dosť. Zlá kamera ešte doplňa nízku kvalitu tohto filmu. Herecké obsadenie je iba priemerné, Jamie Foxx je dobrý herec, ale Collina Farrella nemám rád a v tomto filme mi to potvrdil. Nechápem ako taký dobrý režisér ako Michael Mann, ktorý natočil môj najobľúbenejší film Posledný mohykán dokázal natočiť niečo tak zlé. Mnoho výborných akčných filmov, ktoré majú dobrý príbeh, aj akciu vyjde iba na DVD a samozrejme tento zlý film ide do kina. Objektívna kvalita filmu- 30%, film sa páči mne na 15%. (14.08.2007)

Osobně nevím (a možná i trochu nechápu), proč se Mann na stará kolena pustil do digitálního filmování, ale zřejmě potřeboval trochu rozptýlit a změnit nářadí. Výsledek je vizuálně rozpačitý a Miami by určitě slušely jasnější barvy a méně "krupicové kaše"... za tím mravenčením a neposedností každého záběru však nijak nezaniká duše filmu, se kterou si Mann opět pohrál s pozorností největšího puntíčkáře. Zapomeňte na původní seriál, zapomeňte na Mizery, Mannova vize je úplně jinde a táhne se jako velepříjemná medová slina, ve které sice o nic moc nejde, ale přesto cítíte, že je "smooth". Foxx i Farrell jsou jenom loutkami v rukou režiséra a snaží se tvářit pokud možno cool... jde jim to stejně jako všem ostatním rekvizitám... naleštěným člunům, autům a budovám. Mann k ničemu nepojme přehnaně vřelý vztah, nikdy nesklouzne do klasického buddy klišé a když už nečekáte žádný závan akce, vytasí přestřelku, která vám rozvibruje ušní bubínky na hranici snesitelnosti (stejně jako velmi chytře využívaný soundtrack). A zbytek? Žádné hlášky, žádná velká gesta, žadné macho momenty, o které byste se mohli opřít. Snad jen velmi osobitý způsob snímání, který svou jednoduchostí až provokuje. Pro někoho byl (r)evolucí v akčním žánru M:I-3, pro mě je to Miami Vice. Eat your shorts, Abrams. :) (15.08.2006)

Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se tolik obával o výsledek, abych se na něj zároveň tak strašně těšil. Mann udržel svůj výtečný kriminální standard a zároveň si dává obrovský pozor na to, aby se neopakoval. Miami Vice není velkolepý akčňák jako Nelítostný souboj ani v sobě neskrývá tolik neodolatelné rafinovanosti jako Collateral a přesto je jedinečný. Mannovi totiž ruční kamera sedne překvapivě dobře a nejlepším pomocníkem v budování atmosféry je mu Colin Farrell. Když připočtu dobře poskládaný soundtrack a nezapomenutelné, nervy drásající finále, vychází mi z toho další z režisérových majstrštyků. (21.09.2006)

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)